Jak jste se dostala ke zpěvu, oslovily vás rovnou metalové vody?

Můj tatínek je rocker, tak mi doma místo ukolébavek hráli Black Sabbath, Led Zeppelin apod. Rock či metal a klasická hudba mi byli od malička nejblíž. A jak jsem se dostala ke zpěvu? Maminka říkala, že jsem dřív zpívala, než mluvila. Ale studovat zpěv jsem začala až po gymnáziu v osmnácti, kdy jsem šla na konzervatoř studovat klasickou hudbu. A v metalové kapele jsem se poprvé ocitla ve třinácti, kdy jsem se s rodiči přestěhovala k Benátkám nad Jizerou na vesnici a jedna rodina, co měla kapelu zrovna hledala zpěvačku. A tak jsem to zkusila. Dodnes je mám za mou hudební rodinu a oni sami doteď hrají v kapele 'Gate 2017'. 

Kde se zčistajasna objevila Surma? Navazuje na kapelu Surmata?

Nevím, jako moc navazuje nebo nenavazuje. Já si myslím, že spíš ne. Kromě mne z kapely Surmata nikdo v Surmě nepokračuje. Možná se dá říci, že styly nejsou diametrálně rozdílné, ale to je asi tak jediná podobnost. Surma se objevila oficiálně roku 2018, kdy jsem společně s kytaristou a zpěvákem Heri Joensenem (Týr) začala intenzivně pracovat na kapele a na její vizi. Vždy jsem si přála mít svou kapelu a jezdit na tour, udělat si album. Heri mi s tím pomohl. Nejdříve jsem myslela, že mi pomůže jen skladatelsky, ale nakonec sám v kapele zůstal a udělal velký kus práce. 

Je to váš solo projekt nebo je Surma plnohodnotná kapela?

Já Surmu ráda vnímám jako plnohodnotnou kapelu. Dostali jsme dokonce smlouvu na tři alba, tak už to ve mne vytváří pocit, že to nebude jen nějaký příležitostný projekt. Navíc beru kapelu jako rodinu a chci to tak mít. Tak snad! 

Vaše nová deska The Light Within vyšla 6. listopadu. Kde jste album natáčeli a jak dlouho trval proces zrození desky?

Album jsme natáčeli všude! Máme domácí studio, tak především doma, což bylo v Nizozemí tou dobou. Ale vzhledem k tomu, že jsme dost cestovali, tak jsem nahrávali dokonce třeba i na trajektu Norröna, když jsme pluli po Skandinávii. Celý proces trval necelý rok. Přesně po roce bylo album hotové, ale samozřejmě jsme nenahrávali každý den v kuse. Každopádně na konci roku 2019 jsme měli hotovo. 

Album vychází u velkého a respektovaného labelu Metal Blade Records, zasahoval vám do výsledného zvuku alba nebo bylo vše ve vaší režii?

Vůbec ne. Metal Blade Records jsou naštěstí vydavatelství, které do ničeho nemluví. Samozřejmě kdyby se jim něco nezamlouvalo, tak by se ozvali, ale asi jsme nedělali nic špatně. Když jsme jim poslali první nahrávky živáku, tak věděli do čeho jdou a přesto nás chtěli podepsat. Hrozně mě to upřímně řečeno překvapilo, protože jsme jediní zástupci symphonic, power metalu mezi jejich kapelami. Výsledný zvuk dělal dánský Jacob Hansen (Volbeat, Epica, Amaranthe, Týr..), který je jedním z největších hudebních kouzelníků na metalové scéně, takže se z tohoto hlediska nemělo vydavatelství čeho obávat.  

Desku promuje klip 'Until It Rains Again'. Kde jste ho natáčeli a chystáte i další klipy?

Natáčeli jsme to v jedné vesnici, u které už ani nevím, jak se jmenuje. Asi hodinku od Prahy. Část byla natočena v Praze v Bubenči. Každopádně jsme natáčeli od rána do 2 do rána a bylo to dost náročné, hlavně proto, že jsme natáčeli ty klipy dva za jeden den (i lyrics video). Naštěstí lidi z Wildcat films, co nám klip natáčeli, byli dost obětaví a vydrželi to s náma. Další klip jsme v plánu měli, ale kvůli tomu, že máme členy v zahraničí, to moc dobře nepůjde. Nehledě na to, že nemáme vůbec žádné příjmy kvůli epidemii Covid-19. 

Jaké máte první ohlasy na vaše první album?

Ohlasy jsou výborné! Už nám dva týdny chodí recenze z celého světa a musím zaklepat, že jsme se v hodnocení nedostali pod 7/10. A když nás "nebodují", tak píší samou chválu. Samozřejmě nějaká konstruktivní kritika se taky našla, ale naštěstí nic zásadního a to mne hrozně těší! Myslím, že je většina překvapena tím, že je to debut album a že to není nic amatérského. Já jsem to také ještě zcela nevstřebala.

Otázka na závěr. Jak to zvládáte se samýma chlapama na koncertech? Máte nějaký vtipný zážitek z koncertu?

Já si obecně přítomnost mužského pohlaví užívám. Vlastně mi o pohlaví vůbec nejde, ale o to, jaký ten člověk je a jak si spolu sedneme. Je pravda, že mám kolem sebe více přátel právě toho opačného pohlaví. Ale asi je to i tím, že se pohybuji v těch metalových vodách. Koncertů jsme bohužel ještě moc neměli, takže zážitky teprve přijdou. Ale když jsme natáčeli klip, tak jsme dělali scénu s hádkou a protože je náš bubeník z Ruska a neumí úplně anglicky, tak na nás zničehonic spustil rusky, poslal nás všechny do p… a celá crew se začala hrozně smát. Bylo to najednou jako kdybychom se ocitli v nějakém východním mafiánském filmu. Máme z toho krátké video na Facebooku. Bylo to geniální.

Foto: Surma, archiv

10.11.2020 | Dušan Homola Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout