Nejnovější články » Filmové novinky
Chicagský tribunál je dalším svědectvím o Sorkinově citu pro politické drama (recenze)
22.10.2020, Tomáš Fiala
Oceňovaný scenárista Aaron Sorkin se po svém režijním debutu Velká hra vrhl zpět do vod, které jsou mu důvěrně známé. Svým dalším dítkem, o které se postaral textem i vedením, navazuje na takové klasiky, jako jsou filmy Pár správných chlapů, Soukromá válka pana Wilsona či seriál Západní křídlo. Nepřekvapivě všechna díla z pera brilantního Newyorčana.
V KINECH: Chicagský tribunál / The Trial of the Chicago 7
Spiknutí, podněcování ke vzpouře a další obvinění souvisejí s demonstrací proti válce ve Vietnamu. Slavný proces s takzvanou Chicagskou sedmičkou posloužil jako skvělý námět pro drama ze soudní síně. A jen málo autorů jej mohlo zpracovat tak umě jako americký scenárista a režisér Aaron Sorkin. Zkušený harcovník na poli hollywoodských dramat nechal vzpomenout na své nejslavnější texty a spolu se silnými dialogy a pečlivou prací s atmosférou posunul na další úroveň i svoje schopnosti na režisérské židli.
V roce 1968 do Chicaga mířily desítky tisíc lidí, aby pokojně protestovaly proti Vietnamské válce na sjezdu demokratů. Klidná demonstrace v atmosféře končících 60. let se změnila ve vlnu násilí a střetů s policií. Osm organizátorů protestů (následně zredukovaných na sedm) po incidentech v ulicích stanulo před soudem, který se kvůli průběhu a postoji prokuratury včetně soudce vyvinul v jeden z nejznámějších procesů v historii.
V mixu charakterů spolu s tíživým kabátem zaujatého soudu nelze nevzpomenout na prvky z takových filmových klenotů, jako je Lid vs. Larry Flynt, již zmíněný snímek Pár správných chlapů, nebo na nezanedbané a inteligentní dialogy, kterých se Sorkin úspěšně "dopustil" v minulosti. Ať už to bylo Západní křídlo, Newsroom (kde s nádechem lehkého patriotismu nastínil práci novinářů fiktivní zpravodajské stanice) nebo Sociální síť. Sorkin miluje velké kauzy, speciálně dle skutečných událostí. Jeho argumentační pře mezi zarytými protivníky i lidmi na jedné lodi působí jako živá voda ve světě kinematografie, který se čím dál častěji uchyluje k plytkým textů a efektům s gigantickým rozpočtem.
Při troše nadsázky by Aaron Sorkin mohl podobná díla servírovat s několika obstojnými herci téměř na koleni, tedy bez velkého rozpočtu a pompy spojené s pozlátkem kolébky filmu v USA. Chicagský tribunál je stále velmi americký a vlajku s pruhy a hvězdami lze cítit z každé druhé scény. Na druhé straně ale tento častý nešvar Západu tematicky mezi soudce a obviněné zapadá. Koneckonců válka ve Vietnamu je konflikt, který zůstává v mnohých Američanech z pochopitelných důvodů hluboce zakořeněný. Scenárista a režisér upustil od lineárního vyprávění a dynamiku děje doplnil nejen o zásadní dramatické momenty, ale i chvíle, kdy zpochybňujeme záměry kladných hrdinů celého příběhu. Autor odmítá černobílý svět a jeho kontury odhaluje v přesně načasované době, aby působily na diváka a dokreslovaly jeho text. Právě takové momenty posouvají Sorkina režijně, a i když jeho Velká hra rozhodně nebyla zklamáním, v Chicagském tribunálu ji překonává.
Samozřejmě i v povedeném dramatu najdeme možné vady na kráse. Soudce v podání Franka Langelly je zřejmě záměrně přehrávaný a až negativně výrazný. Je to snad jediná věc, ve které Sorkin užil dramatu ve špatném slova smyslu. Jako trochu zbytečná (ačkoliv bezpochyby dějinně nezbytná) se pak jeví příběhová linka s politickým aktivistou Bobbym Sealem, který je obviněn spolu se sedmičkou demonstrantů a během procesu výrazně diskriminován. Snímku ale zřejmě sloužil i jako důležitý výrazový prostředek v souvislosti s rasovou nesnášenlivostí, spojení s Černými pantery a porušováním lidských práv.
V neposlední řadě ale Sorkin pochopitelně těží z výborného obsazení. Sacha Baron Cohen, Eddie Redmayne, Michael Keaton, Frank Langella, Yahya Abdul-Mateen II, Joseph Gordon-Levitt nebo Mark Rylance a další totiž přesně naplňují svou úlohu. Se svými postavami pracují jako tým, emoce až na výjimky divákovi nevnucují a působí uvěřitelně. Veškerá herecká ega jsou podřízena jednotnému výsledku. I proto (i když kvůli slabé produkci způsobené koronavirovou krizí je možné, že se tak stane) nebudou jednotlivci kandidáty na Oscary tak výraznými, jako je bezpochyby režisér a scenárista Sorkin. I to by indikovalo uvědomění akademiků, že skutečně nesmrtelnými jsou ve filmu hlavně příběh, charaktery a jejich vzájemný dialog.