Tvůrci dokumentu Tempos: Film sleduje osobní příběh obyčejného chlapce

Tvůrci dokumentu Tempos: Film sleduje osobní příběh obyčejného chlapce 

Dokument Tempos měl 17. září premiéru v českých kinech a vypráví příběh slovenského rapera Patrika „Rytmuse“ Vrbovského. Hovoří v něm o cestě za svým snem, o ambicích, které měl a má, překážkách, které se objevovaly i o nepochopení, které se mu dostalo od nejbližšího okolí. Snímek se rovněž zaměřuje a vznikající hiphopovou scénu nejen na Slovensku, ale také v Čechách. Kde vznikl nápad na dokument, jak moc zasahoval do filmu sám raper nebo co všechno diváci uvidí? Na naše otázky odpovídali producent Nazarij Kľujev, střihač Roman Kelemen a kameraman Maxim Kľujev.

Jak vznikl nápad na dokument? 

N. Kľujev: S nápadem přišel Red Bull. Jako produkce TOXPRO jsme se od našeho vzniku pohybovali stále v hip hop komunitě a produkovali jsme hudební videoklipy, reklamy a menší dokumentární projekty. Po první vzájemné spolupráci Red Bullu, Rytmuse a nás na projektu Soundclash, se věci přirozeně rozhýbaly, a z nápadu se během jedné schůzky stal připravovaný projekt.

R. Kelemen: Jako studio jsme už dlouho chtěli udělalt s Paťom (Rytmus) nějaký audiovizuální projekt, vždy to však na něčem padlo. Nápad na dokument přinesl Red Bull a přijali jsme to bez váhání jako velkou výzvu.

Co divák v dokumentu uvidí?

N. Kľujev: Divák v dokumentu uvidí osobní příběh obyčejného kluka, který se rozhodl jít za svým snem bez ohledu na odpor jeho okolí. Naším filmařským cílem bylo Patrikův příběh zasadit do co nejobjektivnějších dějin československého hip hop kultury a vyprávět tak Rytmusův hudební příběh v kontextu celé hudební scény, co se nám myslím i podařilo.

R. Kelemen: Divák uvidí chlapce, který se tvrdou prací vypracoval na vrchol domácího showbyznysu na pozadí slovenských hiphopových dějin.

Slovenský raper už jeden dokument má, v čem je tento jiný?

N. Kľujev: Náš dokument se zaměřuje na Rytmusovu hudební kariéru a jeho cestu na vrchol naší hip hop kultury. Nechtěli jsme v tomto filmu žádné umělé senzace ani srdcové záležitosti. Zajímala nás striktně jen Rytmusova hudební tvorba.

R. Kelemen: Tempos se na rozdíl od předešlého dokumentu věnuje striktně hudební kariéře, od socíku až po současnost. Výrazně se liší způsobem vyprávění, který v našem případně zahrnuje i linku rekonstrukcí, kde má divák možnost nahlédnout na zásadní momenty Paťovej (Rytmus) kariéry. A to unikátním a divácky atraktivním způsobem.

Jak takový dokument vzniká? Na co všechno bylo potřeba se připravit?

N. Kľujev: Film vznikal postupnými kroky. Celý proces jsme si naplánovali tak, aby byl co nejsrozumitelnější a co nejkomfortnější právě pro Rytmuse. V pozici štábu jsme se museli připravit na jedinečnost některých situací, ve kterých jsme natáčeli a vyžadovalo si to i naši otevřenost k improvizaci. Strávili jsme na place asi jedenadvacet natáčecích dní v průběhu šesti měsíců. Měli jsme teda dost času se s Patrikem sladit a vzájemně si na sebe zvyknout.

R. Kelemen: Je potřeba se připravit hlavně na kompromisy, protože u dokumentu se nikdy přesně neví, co z materiálu vyjde. To obnáší pevné nervy ve střižně, kde se to celé dává dohromady.

Patrik Rytmus Vrbovský

Kde všude se natáčelo?

N. Kľujev: Natáčelo se převážně na Slovensku, ale i v Čechách. Scénář jsme záměrně rozložili tak, aby se do dokumentu dostalo i více zásadních českých interpretů. Natáčeli jsme v Praze, Brně, Hradci Králové a do studia si nás pustil i samotný Dj Wich. Díky velkému množství využitých archivních materiálů se s dokumentem podíváme i do New Yorku, na Ibizu, ale i do různých malých, ale pro hip hop kulturu zásadných vesniček.

M. Kľujev: Natáčelo se také na mnohých lokacích na Slovensku, důležité pro nás bylo najít autenticky vypadající lokace. Ovšem najít původní sídlištní architekturu není až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Obraz taky musel působit, že se opravdu odehrál před třiceti roky. Točili jsme samozřejmě i v Piešťanoch, v Patrikovém rodném městě. 

Přistoupili jste k možná trochu netradičnímu spolurežisérství. Kdo se tedy na dokumentu v rámci režie podílel?

N. Kľujev: Na režii filmu jsme se podíleli tři – Nazarij Klujev (producent), Roman Kelemen (střih) a Maxim Klujev (kameraman). Rozdělili jsme si společně také režijní kompetence, typické pro každou fázi vzniku filmu. Tento workflow se nám za roky intenzivní spolupráce už mnohokrát osvědčil a chtěli jsme si ho vyzkoušet i na celovečerním formátu. Bylo to netradiční rozhodnutí, ale ve finále tento krok považuji za správné rozhodnutí pro náš dokument.

M. Kľujev: Každý z nás se primárně věnuje svému oboru v dokumentu, ale zároveň, jak uvedl Nazarij, přesahujeme do režie. Nazarij, jako producent, měl velké slovo v tom, jak celý film vyzní po obsahové stránce. Vedl rozhovory s nejdůležitějšími postavami filmu. Roman se věnuje střihu, v tomto dokumentu byl střih velmi důležitý, protože se plynuje, přechází z několika příběhových linek. Přišel s mnoha zajímavými řešeními při vytváření samotného příběhového oblouku. Sám jsem primárně kameraman, ale mnohokrát vystupuji také v pozici režiséra. Měl jsem hlavní slovo ve formálním zpracování filmu, jak už v hraných nebo dokumentárních částí filmu. Byla to pro mě překvapivě velká svoboda. Spolu jsme se dohodli, co by mělo v jednotlivých scénách odeznít, ale poté už bylo na mě, kde a za jakých okolností se to bude dít, to bylo velmi zábavné a osvobozující.

Bylo těžké se dohodnout na celém konceptu?

N. Kľujev: S Patrikem jsme v úvodu, během pěti dní, absolvovali rozsáhlé interview, kde jsme zaznamenali patnáct hodin materiálu. Roman z toho postupně vystřihal základní obsahovou kostru filmu a následně jsme společně ladili celý koncept. Jednotlivé nápady a způsoby, jak vyprávět konkrétní části příběhu, přicházeli postupně od všech tří. Uměli jsme se rychle domluvit, co je pro dokument vhodné a co ne.

R. Kelemen: Před natáčením byl koncept jen shluk mnohých nápadů od tří různých lidí. Věděli jsme, že je potřeba být otevřeným změnám. Dokument je organický proces, který vzniká za pochodu. Cílem, ale byl divácky atraktivní, moderní a dynamický dokument, co se myslím celkem podařilo.

M. Kľujev: Osobně jsem během celého filmu neměl pocit, že bych musel často ustupovat někomu jinému. Navzájem jsme se doplňovali a každý jsme dělali to, co umíme nejlépe. V momentě, kdy jsem si neuměl poradit, vždy mi Nazarij nebo Roman nabídli zajímavé řešení. Nebojovali jsme mezi sebou, jsme zvyklí spolupracovat společně.

Dokument mapuje hudební cestu rapera, překvapilo vás něco během natáčení?

N. Kľujev: Před natáčením jsme se snažili přiměřeně připravit a hodně informací jsme už měli nastudovaných. Co však mě osobně překvapilo, byl fakt, že jsme našli množství vzácných a ještě nezveřejněných archivních materiálů, které byly roztroušené po krabicích a sklepech u různých lidí. Tady bych chtěl poděkovat všem těm lidem, kteří nám pomohli, poradili a poskytli vzácné archivní materiály a přispěli tak k vzniku tohoto filmu.

R. Kelemen: Osobně mě zaujalo, jak moc komunitní hip hop v začátcích u nás byl. Pár chlapců na sídlištích, kteří se všichni znali, první nesmělé pokusy a napodobování zahraničních trendů. A dnes ten trend udávají oni. To je pecka.

M. Kľujev: Překvapilo nás hodně věcí, nakolik je to stále dokument a mnoho věcí se změnilo za pochodu, nikdy jsem nevěděl, co ten den ještě přinese. Nejvíc mě ale překvapilo to, jakým způsobem je Patrik autentický. Je před kamerou svůj a tím je autentický a známý. A ať se děla jakákoliv situace, Patrik byl jejím pánem. Tím pádem jsme si mohli vymýšlet a iniciovat situace, ve kterých byl Patrik sám sebou. Mohli jsme zkusit, kolik toho vydrží. A zvládl to.

Byla to pro vás první zkušenost – točit dokument z hudebního světa?

R. Kelemen: Takto komplexní a plnohodnotný dokument je první zkušenost pro všechny. V hudebním světě jsme se motali vždy, no byli to většinou kratší formáty klipového charakteru.

Jak moc zasahoval sám raper do konceptu a natáčení?

N. Kľujev: Patrik před námi vyložil na stůl všechny karty, vyprávěl nám jeho celý hudební příběh a my jsme se mu následně snažili pomoci z něj vyselektovat to nejdůležitější a nejzajímavější. Myslím, že začátky natáčení jsou při každém dokumentu těžší, ale po prvních natáčecích dnech a prvních ukázkách natočeného materiálu, se mi zdá, že jsme si získali Patrikovu důvěru a v podstatě jsme měli úplně volnou ruku až do finálního sestřihu.

R. Kelemen: Minimálně. Aby byl dokument co nejvíc autentický, bylo nutné si zachovat nějakou vizi, jakou chceme dokument vést. Myslím, že Patrik je zvyklý se víc zapojovat do konceptu při jiných projektech. Když jsme mu ukázali první scény, pochopil záměr a nechal to prakticky celé na nás.

M. Kľujev: Z mého pohledu Patrik do filmu nevstupoval víc, než musel. Během prvotních rozhovorů jsme si určili hranice příběhu a ty jsme respektovali. Patrik také respektoval naše tvořivé rozhodnutí.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Hrají:

Rozhovory

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!