Pro tvorbu Nadii Rovderové je příznačné zachycování zdánlivě běžných událostí, které povyšuje na výjimečné. Nesnaží se o precizní zobrazení momentů, ale naopak přináší subjektivní dojem na základě vnitřního rozpoložení při vzniku fotografie. I proto obsahují její snímky záměrně kazy nebo rozostření, mohou tedy připomínat malbu.

„Fotografie u mě nastoupila jako ‚náhrada‘ za malbu, která mi po čase neumožňovala dostat do tvorby požadovanou emoci. Je to pro mě otisk reality, který doplňuji chybami ve fotografii, dlouhými expozicemi, malbou světlem. Těmito fotomalbami konstruktivně zpracovávám vlastní nadměrnou citlivost a vnímavost,“ uvedla autorka.

Foto: Nadia Rovderová, DOX

Často tvoří v noci nebo za omezeného denního světla a zaznamenává i de facto nezaznamenatelné, například v souboru Rozhovory s duchy, Hledání andělů nebo Terezín mezi nebem a zemí, kde se snažila vzkřísit genia loci.

„V Terezíně existuje v prostorách bývalého chléva tajná synagoga z druhé světové války. Měla jsem hodinu na celé focení, zapálila jsem čajové svíčky a chtěla experimentovat s dvojexpozicí a malbou světlem. Povedla se jediná fotka z celého filmu. Pořádně jsem nepřipevnila fotoaparát na stativ, při expozici aparát klesal a čajové svíčky se zobrazily jako svíce dlouhé s vysokým plamenem,“ nechala se slyšet Rovderová.

Skrze fotografii ohmatává rovněž i vlastní identitu a vytváří intimní obrazový deník se snovými vzpomínkami či rodinnou kroniku. Pracuje s analogovou i digitální fotografií, zároveň experimentuje se skenerem nebo virtuálními snímky na sociálních sítích.

Foto: Nadia Rovderová, DOX

4.9.2020 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout