Ivana Lomová žije v Praze celý svůj život. Jak vzpomíná na období normalizace, v níž trávila dětství? “Přestože jsme žili v nesvobodném světě, tak v tom městě jako kdyby byl pohyb mnohem svobodnější. Nebylo tolik zregulované. Nebylo tolik přechodů, tolik dopravních značek, nebylo tak zastavěné. Všude byly prostory, kde se daly objevovat zázraky – keře, proluky, skály. To město se postupem času změnilo. A právě po tomhle je člověk nostalgický,” odpovídá malířka, v jejíž malbách má Praha zvláštní místo.

A podle čeho si vybírá pražská místa, která pak zachycuje na plátno? “Chodíte po městě, dokud neuvidíte něco krásného,” odpovídá Ivana Lomová, “když jsem před těmi sedmi lety začínala tuto sérii, bylo to pro mě mnohem jednodušší. Z jedné tříhodinové procházky jsem měla tři obrazy, možná víc. Teď když mám jeden, tak jsem ráda.” Je to podle ní tím, že se místa neustále zastavují. “To, v čem jsme za totáče trávili dětství, byl misty pěkný humus. Teď je to sice krásnější, ale zase takové umělejší, organizovanější, více svázané,” dodává.

Silný vztah k městu posílila u Ivany Lomové koronavirová krize, kdy se ulice metropole vyprázdnily a ubylo turistů. “Najednou vidíte, jak je to město nádherné. Myslím si, že nejsem sama, kdo doufá, že nás koronavirus v jistém smyslu zachrání. Že by mohly zmizet třeba ty odporné turistické obchůdky,” říká Ivana Lomová, “centrum bylo najednou prázdné a bylo nádherné. A ty domy, jako kdyby mluvily. Člověk si uvědomil, jak ti lidé příšerně ruší.”

Jak může fotoaparát fungovat jako skicák? Kam mizí pražská zákoutí? A proč byste si neměli nechat ujít výstavu, která potrvá v Centru současného umění DOX do 27. září 2020? Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v našem Proudcastu! Poslechnout si jej můžete na Spotify, Apple Apple Podcasts nebo v přehrávači níže.

19.8.2020 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout