Ovdovělý Yoram (Menashe Noy) je zvěrolékařem v safari parku v Tel Avivu a se svou dospívající dcerou Roni (Zohar Meidan) se vídá čím dál méně. Tragická ztráta matky zanechala bolestivé trauma. Yoram se naplno upíná ke své práci, zatímco Roni stále častěji utíká z domova. Pomyslně bezvýchodná situace vyvrcholí dívčiným pokusem o sebevraždu, s příslibem změny se Yoram rozhodne vzít Roni za rodinou k pobřeží Mrtvého moře. Až ledově odtažité drama tápe mezi slovy, bez kterých obtížně hledá vlastní identitu.

Nastíněné vztahové lince uvozuje úvodní sekvence z prostředí safari, která paradoxně utváří jedny z nejpoutavějších scén. Naneštěstí Eldar zaměňuje působivou atmosféru zoo za daleko skromnější a minimalističtější zasazení izraelského venkova.

Přesto nelze nepodotknout, že silných momentů se autorovi daří vykřesat téměř výhradně za pomocí dramaticky vytrhávajících scén, jako třeba živelně snovou sekvencí. S čím však Eldar výtečně pracuje, jsou drobné paralely a nastínění společensko-politické atmosféry, kterou nikterak pro příběh podstatně neakcentuje.

Nesmírný důraz na charaktery a pomyslně stagnující vztah Yorama a Roni přirozeně udává ostatním postavám druhotné a silně šablonovité role, které mohou často působit nadbytečně. Nicméně potenciální vidina proměny vztahu prostředím Yoramovi nevychází podle jeho představ, ani nikterak funkčně neposouvá vyprávění. S tím však úzce souvisí jeho až nepochopitelně absolutní selhání a neschopnost projevit jakékoliv emoce, která jen vyvolávají nekončící trápení.

Naturalistická, přesto příjemně živelná práce kameramana Itaie Maroma společně s civilně komplexními hereckými projevy výtečně přispívá tvůrčí vizi o dysfunkčním vztahu otce s dcerou. Doposud vcelku nezkušený režisér, leč zkušený scenárista a zvukový designér Nimrod Eldar však nedokáže svému debutu vtisknout přirozenou a ztotožnitelnou tvář.

Foto: LFŠ

17.8.2020 | Šimon Svoboda Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout