LFŠ: Ožehavá kritika metaforou. Foxtrot traumaticky popisuje obraz celospolečenské situace v Izraeli

LFŠ: Ožehavá kritika metaforou. Foxtrot traumaticky popisuje obraz celospolečenské situace v Izraeli85%

Dva roky starý snímek izraelského režiséra a scenáristy Samuela Maoze uhrančivě tančí na hraně fikce a reality. Výtečně zrežírované, avšak kontroverzní drama, vzbuzuje palčivý podnět k diskuzi.

Znudění vojáci včetně mladého Jonathana (Yonaton Shiray) dostávají za úkol hlídat opuštěný kontrolní checkpoint Foxtrot kdesi v izraelské poušti. V prašné a do široka otevřené krajině uprostřed ničeho pomalu utloukají každodenní nudu četbou komiksů, absurdními konverzacemi anebo třeba tancem foxtrotu se samopalem. V Tel Avivu se Jonathanovi rodiče dozvídají, že jejich syn padl v boji.

Vtahující pohled na nesmyslnost nekončících válečných konfliktů Maoz záměrně konstrukčně vystavuje do tří propracovaně odlišených dějství, které hravě pracují s časovými liniemi a vizuální stylizací.

V prvním dějství, odehrávajícím se v převážně tlumených interiérových tónech bytu, z něhož nenadálá informace o skonu syna tísnivě vymazala jakoukoliv naději, Maoz uvozuje psychologicky tíživé drama o ztrátě a vyrovnání. Druhá část soustředící se na Jonathana však pozmění nejen žánrovou formuli, nýbrž i stylizaci vizuálu. Od realistického dramatu se tedy vyprávění pozvolna promění do absurdní, místy až snové sekvence záběrů silně reflektujících temnou a traumatickou povahu nekončící kruté války.

Finální třetí dějství nakonec obě časové roviny protne i tematicky, avšak vkládá doposud nejvýraznější vizuálně stylizační prvek. Animačně rozpohybované kresby nejenže vyjadřují Jonathanovu uměleckou duši, ale samy se stávají vypravěčem příběhu a tažnou silou metaforického poselství, které v ohledu stylizace příjemně připomínají snímek Ariho Folmana Valčík s Bašírem. Maoz totiž za pomocí jednoduchých prostřihů, fikčního světa komiksu a symboliky utváří autorskou platformu pro vyjádření svého názoru. Cenzurní křížky mohou zakrýt ňadra kreslené dívky, ale i ústa a oči jiných reálných postav. Komiks se tedy hravě staví do značně reflexivní role, skrze níž Maoz přednáší diváku metaforu dlouhotrvajícího traumatu izraelské společnosti.

Po svém režijním i scenáristickém debutu Libanon, v němž značně autobiograficky vypráví komorní příběh izraelské posádky tanku v den invaze do Libanonu, Maoz prezentuje prožité zkušenosti daleko provokativněji. Kromě toho s očekáváním potvrzuje svou řemeslnou zručnost a bez nesnází s Foxtrotem udává více než zajímavý směr izraelské kinematografie.

Foto: LFŠ

Názor informuji.cz: 85%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!