Pátý den LFŠ: Pan T. zavádí diváka do absurdních padesátých let s veškerou parádou

Pátý den LFŠ: Pan T. zavádí diváka do absurdních padesátých let s veškerou parádou90%

Provokatér, spisovatel, osobnost. Tajemný pan T. se nemůže smířit s aktuálním politickým uspořádáním. Jsou padesátá léta a v čele Polska stojí strojený komunistický hodnostář blekotající k národu prázdná hesla. Jednoho dne napadne hlavního hrdinu šílený příběh, který rozjede události, o nichž nemá ani tušení. Co by se asi stalo, kdyby někdo vyhodil do povětří varšavský Palác kultury?

Umělecké balancování na hraně normality a podivínství, slávy a osamění. Přesně tak si žije pan T. v hotelu pro umělce společně s dalšími kreativci a výstředními lidmi, většinou na pokraji chudoby. Ale to nevadí: na víno, koncert a trochu kávy se peníze vždycky nějak seženou.

A když už jeho texty podle těch nahoře dostatečně nevyzdvihují socialistické myšlenky, tak si vydělá jinak. Třeba doučováním polštiny krásné studentky. Pak si skočí na polévku a pirožky tam, kde se setkává s kolegy, a den nějak skončí. Třeba na honosném večírku. A co bude pak? To se uvidí, život něco přinese. Třeba inspiraci na knihu, jejíž tematika povede až k výslechu tajnou policií.

Nádech absurdna film vynáší z černobílého patosu do vtipné a dynamické černé komedie, která obsahuje všechny složky, po nichž jen divák může toužit – drama, přestřelku, tanečky, jazz, zajímavé postavy a samozřejmě i lásku. Nejde ale o překombinovanou story, ba právě naopak. Děj běží jako o závod, všechno je přehledné, ale divák stále sedí v pozoru, protože každá chvíle je zážitek. A každým momentem se také může vynořit další vodítko či vtípek pana T. Nebo také obraz jeho osamělosti.

Celý příběh je ale především svědectvím doby z úplně jiné perspektivy bez přehnané úzkosti a stereotypizace. Některé obrazy navíc naprosto hladí divákovo oko. Vše je detailně promyšlené, včetně úžasných kompozicí věcí v prostoru v jednotlivých scénách a odkazům k vedlejší dějové lince. Zároveň klade důraz na krásu slov a mistrovskou obratnost pana T. v tomto ohledu. A konečně malé šílené postavičky míhající se celým snímkem jej dovádějí téměř k dokonalosti.

Velice zábavnou částí může být pro znalejší diváky hledání odkazů na konkrétní postavy polské umělecké scény, například podobnost nošeného typu brýlí s těmi, které byly typické pro filmového režiséra Andrzeje Munka. Ve finále ale rozhodně nejde o hlavní složku filmu a užije si jej každý bez ohledu na znalost osobností. Vždyť sám autor na počátku filmu ironicky varuje, že snímek není založen na životě žádné existující persony.

Provázanost bočního příběhu a dramatická odlišnost jeho snovostí od hlavní dějové linky činí Pana T. ještě zajímavějším. Zvláštní prolínání osudů jednotlivých tajemných osob diváka nutí k potutelnému úsměvu nad magičností předkládaných okamžiků. A jak praví jedna z replik, příslib je nejdůležitějším prvkem vztahu mezi čtenářem a tvůrcem. V tomto případě naplnil Pan T. všechno, co avizoval, a ještě dokázal přidat něco navíc.

 Foto: vod.pl

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!