Po spoustě panáků velká část přítomných odhazuje veškeré zábrany, čehož skupinka youtuberů s radostí využívá a pokouší se natáčením trapností získat sledující. Hranice soudnosti se ale rozostřují a kromě předstírání orálního sexu s okurkou a dalších heců jdou mladíci ještě dál. Když se Lilla opije téměř do němoty, vyzvou kamarádi Gerga, aby si to s dívkou rozdal a natočil akt na mobil. Druhý den po Lille není ani památky.

Gergövi začne docházet hrůznost událostí předchozího večera až po telefonátu ze školy. Lze pozorovat jakýsi vnitřní boj, ovšem člověk by čekal trochu jinou reakci, když už je postava vykreslena jako zdrženlivější. To vyvolává rozporuplné pocity. Základním problémem je, že nelze vypozorovat finální pohnutku k provedení trestuhodného činu. Jde o pouhý zkrat, opilost? Samozřejmě nejde o úplně nereálný scénář, ale je opravdu nutné vykreslovat násilníka tak, že chvílemi vyvolává až lítost?

Konečná konfrontace otevírající chlapci oči je potřebná, ale stále jej neomlouvá, není hrdinou, jak se může zdát. A co jeho parta, necítí se za znásilnění také částečně odpovědná? Jaké jsou myšlenky těchto lidí? Právě jejich zobrazení sklouzává ke stereotypizaci a nedívá se s nimi dál. V tomto snímek potenciál nevyužil.

V čem ale FOMO vyčnívá, je práce s vizuální stránkou. První půlhodina je strhujícím zážitkem plným neobyčejného užití lišt znázorňujících video na Youtube poutajících diváka k plátnu. Díky tomu je úvod hravě svižný.

Pozitivní je také fakt, že se tvůrci nesnaží být kazateli a morálními autoritami. Pouze zobrazují příběh dnešní mladé generace a činí to velice osobně. Navíc herci působí ve svých rolích autenticky a nestrojeně. Pro starší diváky ale může být FOMO těžce uchopitelné a až nereálné. Opak je ovšem pravdou. Nejdůležitějším momentem a jakýmsi zadostiučiněním je závěrečná scéna vystihující poselství: Ať už to dopadne jakkoli, nejhorší vina je vždy ta, kterou si v sobě neseme sami.

Foto: LFŠ

11.8.2020 | Anežka Gavendová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout