Třetí den LFŠ: Úplně normální rodina klade otázky o zažitých společenských dohodách

Třetí den LFŠ: Úplně normální rodina klade otázky o zažitých společenských dohodách70%

Jedenáctiletá Ema se musí kromě nadcházející puberty vyrovnat s další životní změnou – její rodiče se budou rozvádět. Kvůli tomu, že se její otec Thomas cítí být ženou. Dánské drama Malou Reymannové o gendrové identitě si získalo publikum na festivalu v Rotterdamu. Letní filmová škola jej letos promítla v rámci sekce LFŠ uvádí a diváci ho mohou svým hlasováním poslat do distribuce.

Ze začátku je všechno v pořádku. Ema zbožňuje fotbal, mezi spoluhráčkami má kamarádky a konečně rodiče svolili, aby si pořídili psa. Jenže… Zdá se, že na oznamování zpráv tohoto typu není nikdy správná doba. Takže si matka vybere snad tu nejhorší. Otec Thomas není schopen slova, stejně tak Ema a její starší sestra Caroline. Tímto rozhovorem se celé rodině mění život.

Nejlépe vše přijímá Caroline. Přeměnu svého otce v ženu se snaží brát co nejméně emotivně, zkrátka tak, jak to přijde. Podporuje Thomase, který se přejmenuje na Agnete, v mentální i fyzické transformaci a stále pro ni zůstává především člověkem, který ji vychoval.

Ovšem ústřední pozornost má Ema. Její zloba je cítit v každém obrazu. Neví, jak naložit se svými pocity, jak se přenést přes složitou situaci, v níž se nachází. Rozporuplnost emocí skvěle ztvárnila herečka Kaya Toft Loholt, díky jejímuž umu prosakují všechny bouřlivé myšlenky až přímo k divákovi. Výkon Mikkela Boe Følsgaarda v hlavní roli působí místy kostrbatě. Nepopiratelně šlo o hereckou výzvu, ale v některých obrazech prostě postava nepůsobí autenticky.

Se začátkem tvůrci neotálejí a vtahují diváka ihned po pěti minutách přímo do děje. To je ale trochu na škodu, protože není možné se vžít do jednotlivých postav a normálního chodu domácnosti před velkými změnami, kterými si museli všichni její členové projít. Sice se během celého snímku pomocí starých videí vracíme právě do dob, kdy byly sestry ještě malými dětmi, ale jde pouze o malé úryvky zobrazující ukázkovou rodinu bez dalšího kontextu a jakéhokoli smyslu.  

Vše je stavěno na silnému příběhu a dialozích. A stačí to. Není třeba zbytečného experimentování s kamerou či střihem – jen tak může vyniknout poselství, jež snímek nese. Totiž že nejde o to, zda je Thomas/Agnete muž či žena, ale že při svých dcerách vždy stál a je to pořád on, jen v jiném těle.

Snímek rozhodně ocení diváci, které doposud genderová tematika poměrně míjela. Většina společnosti si je dnes sice vědoma toho, že ve filmu probíraná problematika mezi lidmi rezonuje, ale ne každý je ochoten si o ní zjistit více. Ovšem právě přes opravdový lidský příběh, který rozhodně není ojedinělý, je možné přenést podstatu problému na sledujícího se vším všudy, včetně reálných emocí. Skrze často neosobní články a útržkovité zprávy totiž ke skutečnějšímu empatickému poznání může dojít jen těžko. V této oblasti je Úplně normální rodina výjimečná. Nenajdeme zde žádnou přehnanou dramatizaci, tlak na preferované vnímání transgender osob. Divák je pouze svědek příběhu obyčejně neobyčejných lidí.

Foto: iffr.com

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!