Nelehké osudy mexické umělkyně Fridy Kahlo odkrývá nový hodinu a půl dlouhý dokument Frida Viva La Vida, který se nově dostal do nabídky českých kin. „Nemaluji sny ani noční můry, maluji svoji vlastní realitu“, říkávala umělkyně, která dodnes platí za ikonu nezávislosti a ženství. Realitu nelehkého života plného bolesti zobrazuje i dokument Frida Viva La Vida – na jedné straně vášnivá a milující žena, na té druhé malířka osvobozena od svých tělesných neduhů. Dokumentu propůjčila hlas italská herečka a režisérka Asia Argento.

Film vyznačující se rámcovou kompozicí začíná amputací Fridiny nohy, ke které došlo v počátku 50. let minulého století. Končí pak následky tohoto nepodařeného chirurgického zákroku a následnou smrtí umělkyně jen pár let poté. Děj mezi tím vypráví téměř chronologicky o Fridině dětství, mládí, manželství i díle. Po obsahové stránce dokumentu nic nechybí, všechna základní fakt zazněla, dokonce s nějakou omáčkou navíc. Spolu s prostřihy hostujících účinkujících se tvůrcům podařilo sestavit vcelku věrnou představu o tom, co stojí za uměním mexické malířky a jakým člověkem Frida byla. Nechyběly ani zmínky o jejím manželovi a umělci Diegovi Riverovi, bolševickému revolucionáři Lvu Davidoviči Trockým či francouzskému prozaikovi André Bretonovi.

„Chtěl jsem velmi jasně a intenzivně vyjádřit to, že důvodem, proč lidé museli vymýšlet nebo si představovat hrdiny a bohy, je čistý strach. Strach ze života a strach ze smrti.“

Dokumentu Frida Viva La Vida nejvíc uškodily časti s italskou herečkou Asií Argento, která s precizní až afektovanou artikulací vzorně odříkávala dojemné fráze o životě malířky jako když prvňáček předčítá ze slabikáře. Svůj přednes okořenila notnou dávkou melodramatičnosti. Je možné, že když jí tvůrci oslovili s nabídkou zúčastnit se natáčení dokumentu o mexické umělkyni, přeslechla se a pojala to jako telenovelu, žánr bližší jejímu projevu.

Celkový podtón snímku, jakkoliv je po technické i obsahové stránce vydařený, byl místy ukňouraný a mučednický. Frida měla jistě nelehký život, její četná zranění jí poznamenala a odrazila se v tvorbě, která byla i přes zářivé barvy velmi pochmurná. Přesto by dobrý dokument měl předkládat fakta – co je dobré, je dobré, co je zlé, je zlé. Není potřeba sklouzávat k lítosti a stavět talentovanou Mexičanku na pomyslný piedestal. V dokumentu dokonce zaznělo, že Frida Kahlo nebyla feministkou, za kterou je veřejností považována. Dozvíme se, že časté nevěry, zálety a avantýry pocházely z její i Diegovy strany. Přesto byla ze strany tvůrců popisována jako oběť – oběť svých zranění, sobeckosti svého manžela, kapitalismu i četných potratů, což je škoda, jelikož živelná mexická malířka může nabídnout mnohem víc než jen roli mučednice.

„Maluji sama sebe, neboť velmi mnoho času prožívám sama se sebou, a má tvář je motiv, který nejlépe znám.“

Dobře zpracovaný a poskládaný dokument Frida Viva La Vida dodržuje chronologickou linku a má výbornou edukativní hodnotu, informace jsou dobře voleny a tvůrci si dokázali pozornost diváků udržet po celých devadesát minut. Hodnotu díla snižuje jen melodramatičnost a lítostivost. Záměrem bylo dojetí, ale z výsledku vzešel místy kýč a zbytečný cirkus. Osobnost Fridy však diváci poznají a nezapomenou.

Kdy a kde dávají film: Frida Viva La Vida

15.7.2020 | Daniela Wojnarová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout