Dospělé děti: Poetická prvotina vyniká zejména svým celočerným minimalistickým designem (recenze)

„Věnováno všem dospělým, které neopustila dětská mysl. Těm, kteří balancují. Těm, kteří se v sobě nevyznají. Aby nepřestávali bojovat... a hledat... a ztrácet... a nacházet se... a rvát se. Věnováno tobě. Abys nehledal hrdinu v pohádkách, ale našel ho v sobě,“ stojí hned v úvodu coby předmluva.

Loňská prvotina české mileniálky Elišky-Jany Janatové v podobě krátkých básní psaných volným veršem obsahuje perličky z matoucího života mladých dospělých, kteří stojí někde mezi dětskými střevíčky a zakládáním rodiny.

"Mládí. Ponoření ve vlastním světě. Spěcháme do míst, kde nechceme být. Abychom se potkali s lidmi, o kterých nevíme vůbec nic."

Jako první zaujme samotný design knihy, se kterým si Eliška Janatová už od pohledu dala velkou práci. Celočerná útlá kniha s minimalistickým nadpisem a texty na kvalitním lesklém papíru jsou doplněny o autorčiny vlastnoruční něžné křídové ilustrace v unikátním stylu.

Básně jsou psané volným veršem a nedostatek rytmiky je možná na škodu. Výraznou silnou stránkou je však promyšlenost každého jednotlivého příspěvku. Spisovatelka čtenářům neservíruje své myšlenky na zlatém podnose. Naopak. Člověk musí důkladně číst mezi řádky, zamýšlet se a porozumět – což je bezesporu dobrá věc.

"Servírujeme na podnosech svoje duše a dostáváme od nich jejich těla."

Dospělé děti nelze vnímat jako knihu, kterou si člověk zabalí do kufru na dovolenou. Četba útlé sbírky zabere slabou hodinu a je třeba k ní přistupovat spíše jako k uměleckému dílu, do kterého je radost nahlížet, těšit se éterickými ilustracemi, hladkými černými stránkami a slovy, které pohladí na duši.