Oskaroví kandidáti a stručný filmový výhled do roku 2012

Oskaroví kandidáti a stručný filmový výhled do roku 2012 

Máme polovinu února a vzhledem k blížícímu se oskarovému boji jsou momentálně v kinech doslova žně. Zatímco před a na přelomu roku bylo ticho po pěšině a vyrazit se dalo leda tak do Ponrepa na nějaké archívní fláky, teď se o naší pozornost pere hned několik kandidátů na pověstné zlaté sošky (že by to byla zrovna záruka kvality se říct nedá, ale kdo chce mít přehled, většinou si to stejně nenechá ujít – mluví se o tom, píše se o tom a vlastní názor je pak potřeba do kavárenských i internetových diskuzí). Začněme tedy právě z tohoto konce, byť – jak se ukáže – rok 2012 toho pro nás snad chystá povícero zajímavého.

Dva z oskarových kandidátů se v českých kinech promítají právě nyní: inteligentní špionážní příběh s jedinečnou retro atmosférou Jeden musí z kola ven“, který je potřeba vidět už kvůli Garymu Oldmanovi, jak ho ještě neznáte, získal kromě logické nominace v hlavní herecké kategorii také nominaci za hudbu a za nejlepší adaptovaný scénář (předlohou filmu je kniha klasika špionážní detektivky Johna Le Carrého, což je samo o sobě velmi slibné). Řemeslně skvěle zvládnutá žánrovka pro všechny příznivce hlavolamů. Ze zcela jiného soudku je iránský kandidát na nejlepší cizojazyčný film Rozchod Nadera a Simin režiséra Asghara Farghadiho. Civilní drama o rozvodu jednoho manželského páru úsporným, místy až dokumentárním a přitom nesmírně působivým způsobem nastoluje otázky viny, cti, pravdy, lži a upřímnosti, morálních zásad i morálního relativismu, náboženské tolerance i náboženského fanatismu. To, že se odehrává právě v Iránu je i není důležité, příběh je to každopádně nadčasový a filmový zážitek také. Farghadi získal nominaci také za původní scénář, což je u cizojazyčného filmu doslova rarita a je trochu s podivem, že film tak „nehollywoodský“, odvyprávěný bez jakéhokoliv sentimentu a podsouvání emocí, akademiky tolik zaujal. V našich kinech je to každopádně naprosté zjevení a jedno z letošních „must-see“. Stejně tak je potřeba se vypravit do kina na Huga a jeho velký objev, kterým se nás Martin Scorsese vcelku úspěšně snaží přesvědčit, že 3D technologie nemusí být vždy vyhozené peníze (které se následně tímto upachtěným lákadlem snaží producenti vytáhnout z nebohého diváka, slibujíc mu vizuální zážitek a okrádajíc ho o jakékoliv jiné požitky, které by ze sledování kinematografického díla mohly plynout). Ale Scorsese to dokázal - úžasná kamera, výprava, střih i triky jistí téhle snové pohádce zlatou sošku téměř ve všech technických kategoriích.

A nakonec příští týden se do kin chystá sympatický černobílý experiment „The Artist, který pomocí výrazových prostředků němého filmu oslavuje film jako médium vůbec. Pocta filmovým velikánům, herecký koncert a poctivá starosvětská zábava, která se nevylučuje s uměleckým zážitkem. (Schválně vynechávám Černobílý svět a Děti moje, které také získaly po několika nominacích, protože na těch je podle mě zajímavé jenom to, že ty nominace teda za něco asi získaly…ale fakt nevím za co. Velmi průměrná filmařina a v prvním případě snaha o důležité poselství, které dané věci více škodí než pomáhá, v případě druhém George Clooney, na kterého se jako vždy pěkně kouká, ale tu krizi středního věku mu ani na vteřinu nevěřím).

Tolik k tomu, co v kinech běží právě nyní a co je potřeba neprošvihnout. Příští týden má premiéru Studrežiséra Stevea McQueena (který se příznačně proslavil filmem „Hlad“ – premiéra 16.2) a předchází ho pověst mrazivého dramatu na kontroverzní téma sexuální závislosti. Pro fanoušky spíše festivalových záležitostí pak nastane šťastné období ještě na přelomu dubna a března – 15.3. vstupuje do distribuce Kluk na kole režisérského dua bratří Dardennů. Krystalický čistý filmový realismus se českému publiku poprvé představil ve Varech a mj. získal ocenění i v Cannes. Stejně tak Konečná uprostřed cesty německého režiséra Andrease Dresena, zpracovající téma těžkého onemocnění blízkého člověka. A nakonec ještě ceněné drama Musíme si promluvit o Kevinovi, které vyneslo uznání především herečce Tildě Swinton – ta ztvárnila matku, která se snaží vyrovnat s brutálním činem svého syna.

Aby to ale nevypadalo, že budeme celý rok sedět v přítmí artového kina a řešit sociální dramata, pojďme se podívat, co nám nachystal Hollywood. Sezóna blockbusterů nám začíná v květnu, kdy do kin vstoupí dlouho a netrpělivě očekáváná partička „Avengers, superhrdinský tým legendárního komiksového vydavatelství Marvel. Iron Man, Captain America a spol. zaútočí 3.května. O týden později nás čekají Temné stíny“ a s nimi Johny Depp coby stoletý upír bojující na své cestě světem s mnoha monstry, čarodějnicemi a dalšími obskurními bytostmi. Režírovat bude, hádáte správně, Tim Burton. A chybět nebude ani nezbytná Helena-Bonham Carter (jistě v roli nějaké šťavnaté čarodějky). O pravém významu slova blockbuster ale budeme definitivně poučeni 7.června, kdy se k nám dostane jeden z nejslibnějších velkorozpočtových projektů příštího roku – „Prométheus Ridleyho Scotta. Příběh se odehrává ve stejném vesmíru jako jeho „Vetřelci“ ale časově je umístěn před ně a vypráví (stručně řečeno) o vzniku lidstva – o tom, jak je objevena planeta, jejíž obyvatelé umí generovat nový život. Mistr Scott odolal pokušení 3D a lze tak čekat jedinečný vizuální zážitek a pořádné staré dobré sci-fi. Komiksovým adaptacím bude následně zasvěcen ještě červenec – na začátku The Amazing Spider-man, který je ale remakem (přesněji řečeno rebootem) teprve deset let staré (a povedené) verze režiséra Sama Raimiho. Skutečnost, že sází na ten typ pasivního konzumního publika, které skutečně po pěti letech od skončení jedné série ocení její další verzi a že Raimiho vystřídá Marc Webb, který zatím natočil (byť vcelku kladně hodnocenou) romantickou komedii „500 dní se Summer“ činí ze Spider-Mana v mých očích nejproblematičtější hit roku. Spíše než hit by to také mohl být docela průšvih, ale nechme se překvapit. Na konci července se pak do kin vrátí ještě jeden (a snad ještě slavnější) komiksový hrdina, Batman v závěru svého úspěšného tažení Temný rytíř povstane“. Zatímco Spider-mana mám ráda, Batman mě děsí – ale nutno uznat, že jeho vzkříšení pod taktovkou Christophera Nolana bylo něco docela vyjímečného, laťka je nastavená velmi velmi vysoko a je rozhodně se na co těšit. Vzhledem k temnému ladění celé série je dokonce možné, že by si Nolan odpustil happy-end a pak bych vzala Batmana definitivně na milost.

To nejlepší ovšem přichází většinou na závěr – 13.prosince se do kin chystá dlouho očekávaná filmová adaptace Tolkienova „Hobita“. Z knižní cesty tam a zase zpátky se v kinech stane „Neočekávaná cesta“ a doufejme, že o původní poetiku bude ochuzen jenom název. Režie se nakonec opět ujme Peter Jackson a po zkušenosti s Pánem prstenů balancují očekávání na hraně nadšení a zoufalství. Vizuální zážitek, velkolepost a přinejmenším řemeslně dokonalá fantasy nás nemine. Co z uhrančivosti Tolkienova vyprávění ale opět padne za obět hollywoodskému pozlátku, těžko říct…

Rok 2012 nás obohatí také o další verzi animované rybí záležitosti „Hledá se Nemo“ (a hledá se ve 3D, bude to úplně jinej zážitek, vsaďte se…), další pokračování Doby ledové (fakt si nepamatuju kolikátý už) a nepochybně i spoustu dalších pandů, lvů, chameleonů, zlobrů a jiné počítačově animované havěti. Mezi touto poměrně úmornou záplavou (nebýt festivalů, člověk by si musel začít myslet, že nic jiného než počítačová 3D zvířátka s velkýma očima skotačící na pozadí popových písní dnešní animovaná produkce nenabízí) vynikají dva tituly: nejnovější počin legendárního britského studia Aardman (ano, to jsou ti, co mají na svědomí Wallace a Gromita nebo Ovečku Shaun) nazvaný „Piráti“, který podle traileru vypadá jako parádní loutková parodie na Piráty z Karibiku a „ParaNorman“ amerického studia Laika a režiséra Henryho Selicka, kteří se proslavili skvělou „Koralínou“. Příběh o chlapci, který umí mluvit s mrtvými, slibuje další precizně odvedenou obskurní pohádku pro divné děti a ještě divnější dospělé.

A úplně nakonec zabrousíme ještě do domácích končin. Rutinéři Hřebejkové, v horším případě Vejdělkové a v tom nejtragičtějším Troškové nepochybně něco vyplodí, ale s největší pravděpodobností to bude opět průměrné v prvním případě, lehce urážlivé v druhém a úplně stupidní ve třetím. Zůstaňme tedy u animované tvorby, protože i v české produkci by příští rok měly dojít do zdárného konce minimálně dva slibné projekty – v listopadu nás čeká „Čtyřlístek ve službách krále 3D“ (zde je slovo slibný možná příliš odvážné, ale vzpomínky z dětství a pár ohmataných komiksových sešitů doma v knihovně máme jistě všichni) a v září „Poslední z Aporveru“ – sice se jedná spíše o trikový film než animovaný, ale tak jako tak o ojedinělý počin v naší kinematografii. Fantasy o lidech na planetě Aporver, kteří žijí na kloboucích obrovských hub zaujme především výtvarnými návrhy Ondřeje Maška a Josefa Sodomky, planeta Aporver jakoby něčím připomínala kouzlo filmů Karla Zemana…

Tolik k filmovému roku 2012. Na co se těšíte Vy? Můj výběr je určitě zaujatý a subjektivní a zcela nereprezentativní. Kupříkladu skutečnost, že se na plátna dostanou také Muži v černém 3“, mě nechává zcela chladnou, neb jednička mě sice nudila jen zlehka, ale dvojka mě nudila přímo příšerně. O tom, že budeme oblaženi i takovým skvostem jako Prci, prci, prcičky – Školní sraz ani nemluvě, každé slovo je na takový počin vyplýtvanou energií. A možná jsem na něco zajímavého zapomněla úplně – přijdete-li na to, co to bylo, pište do komentářů!

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!