Proč jste zvolili koncept jednodenních koncertů namísto festivalu s vícero koncerty v jednom dni?

Palovčík: Vzhledem k současným opatřením není možné, aby se konal festival s většími interprety v jeden den. Bylo by to ekonomicky nefunkční, protože dovolená kapacita by buď vystřelila vstupenky do závratných výšin, nebo by akce byla již dopředu určena k nezdaru. Což rozhodně není cílem. Tím je naopak umožnit všem zúčastněným subjektům dělat to, co umíme a máme rádi, vydělat si nějaké peníze a tím alespoň částečné pokrýt ztráty, které v průběhu minulých měsíců utrpěli. Zároveň můžeme nabídnout více návštěvníkům zajít si na koncert svého oblíbeného interpreta bez nutnosti pohybovat se v davech, a to Slezskoostravský hrad splňuje. Prostoru tam je dost.

Aktuální uvolňování opatření přeje menším kulturním akcím, povolena je účast do pěti set osob. Jste připraveni na případné utužení podmínek, pokud dojde ke zhoršení situace s koronavirem?

Palovčík: Nemůžeme přemýšlet tak, že dojde v brzké době opět k nějakému utužení. Kdybychom byli pořád vystrašení, tak se nebude dít vůbec nic. Naopak je nutné přesvědčit lidi, že strach, kterým je v minulých měsících vláda prostřednictvím médií ustavičně masírovala, začíná být iracionální.

Nepopírám, že opatření v té době byla nutná. Určitě je dobře, že něco takového proběhlo a nejspíše se zabránilo většímu problému. V současné době je dle mého názoru strach pouze uměle přiživován a veřejnosti je zbývajícím opatřeními říkáno, že se mají pořád bát. Mělo by to být spíše na osobní odpovědnosti jednotlivce – pokud se necítím dobře, tak nepůjdu mezi lidi, jak bylo před koronakrizí zvykem. Jsme přece svobodní lidé a musíme si uvědomit, že setkávání se osobně s ostatními je to, co dělá náš život lepším. Prostě nebát se něčeho, co tady sice je, ale není to pro většinovou populaci velké ohrožení. Pokud ale dojde k utužení, tak jsme připraveni na to adekvátně reagovat dle potřeby a nařízení. I když s tím nemusíme souhlasit.

Jílková: Společnost si musí uvědomit, že nemoci, viry, bakterie jsou součástí našich životů a navždy budou. Mnohem větší pravděpodobnost je, že vás srazí auto, než že zemřete na koronavirus. Život se nemůže a nesmí přesunout pouze do online života. Co s námi, jako společností, pak bude? Socializace, ať už setkávání a povídaní si s lidmi, poslouchání a tančení na živou hudbu, interakce s kapelou či setkání s oblíbeným zpěvákem mnoho lidí naplňuje dobrou náladou a jak sami lékaři říkají, dobrá nálada je půl zdraví. Smích léčí, o to víc pod širým nebem na čerstvém vzduchu. Proto všechny zveme do krásného hradního prostředí, které kapacitou bohatě přesahuje povolené počty osob avizované v rámci rozvolňovacích aktivit.

Podle čeho jste vybírali interprety v letošním programu?

Palovčík: Výběr programu byl částečně dílem náhody a částečně konkrétním oslovováním interpretů. Měl jsem tento nápad v hlavě už nějakou dobu, když mi zavolal manažer Monkey Business, jestli něco nevymyslíme. Tak jsem mu řekl, že něco vymyslíme a začnu na tom dělat. Shodou okolností mi druhý den napsal manažer Davida Kollera a Anny K., zda něco nechystám. A další týden už to začalo vznikat.

Oslovoval jsem především interprety, se kterými dlouhodobě spolupracujeme, a všichni byli nápadem nadšení a chtějí hrát. Pro nikoho nebyly poslední měsíce jednoduché a netýká se to jen financí. Celá kulturní branže, ať už jde o kapely, produkční, promotéry, techniky a další, je zvyklá pořád něco dělat a hrát. Často to hraničí s workoholismem. A nyní jsme byli v situaci, kdy jsme několik měsíců seděli doma a nevěděli, co bude. Nápad, že budeme hrát, všichni uvítali a jsme rádi, že můžeme opět bavit lidi a chystat pro ně mejdany. To nás naplňuje nejvíce.

V tuto chvíli ale potřebujeme, ať si lidi uvědomí, že to děláme pro ně, máme tuto práci rádi a chceme ji i přes klacky pod nohama dělat dál. Na lidech teď je, ať nás podpoří jednoduše tím, že přijdou na koncert, dají si nějaké pití a jídlo, přesně tak, jak byli zvyklí. V médiích vyšly tendenční články, že chceme miliardy na záchranu kultury, což se samozřejmě obrátilo do toho, že marginální část umělců, kteří mají nadstandardní příjmy, brečí, že mají málo. Opak je však pravdou. My chceme pouze dělat to, co umíme, a jen k tomu potřebujeme prostor a poradíme si už sami jako mnohokrát v minulosti.

Jak vznikal repertoár divadelních představení a performancí?

Skupina: Dvě divadelní hry, Osm eur na hodinu s Martinem Zounarem a Sláva strojů a měst v herecké režii Jaroslava Duška, jsou zcela unikátní ostravské premiéry, které měly proběhnout na jaře, ale bohužel z důvodu koronavirové pandemie proběhnout nemohly, a tak jsme jim dali příležitost odstartovat novou divadelní sezónu u nás na hradě, a to formou živých open air akcí.

Hradní atmosféra je navíc zcela unikátní a specifická a umocní emoční zážitek z hry samotné. Repertoár byl doplněn o one man show Lukáše Pavláska, talk show Zbigniewa Czendlika a povídání s cestovateli Honzou Révaiem a Pavlem Liškou, které vytvořili pestrou nabídku zábavy a poznání s cílem oslovit širokou škálu návštěvníků. Zkrátka a jednoduše, ať si každý vybere dle svého gusta.

Plánujete uskutečnit Barrák Music Hrad i v příštím roce?

Palovčík: Letní scénu Barráku mám v hlavě už několik let a možná teď je ta příhodná doba si vyzkoušet, jak by to mohlo fungovat. Nicméně příští rok bude, doufám, jiný a vrátíme se do zajetých kolejí, kdy budou opět probíhat koncerty a festivaly tak, jak jsme zvyklí. Nicméně nebráním se tomu, abychom tuto akci pořádali i v příštím roce, možná s mírnou obměnou. Pokud to půjde, tak bychom případně rádi zařadili i zahraniční kapely, které budou v té době na turné. Vše ale především závisí na tom, jak dopadne letošní rok a s jakým ohlasem se akce setká u veřejnosti.

Marcel Palovčík a Jana Jílková. Foto: archiv Barrák Music Hrad

18.6.2020 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout