Ve světě filmu stále platí, že nejlepší příběhy jsou ty skutečné. Cesta Rosti Nováka ml. a jeho bratra Vítka s projektem Cirk La Putyka je příkladem usilovné práce na několika frontách. Práce, která se ani po letech odříkání a obětování nemusí vyplatit. Film reřiséra Erika Knoppa není ani tak silný zpracováním nebo zvládnutým řemeslem, ale nefalšovanými charaktery, které nechávají nahlédnout do své loutkařsko-cirkusácké a věčně rozervané duše. Úspěchy střídají zklamání a na ramenou zůstává tíha zapsaná v rodokmenu zlatým písmem.

Dokument Na krev zachycuje osmou generaci loutkářského rodu Kopeckých skrze bratry Rosťu a Vítka Novákovi. V roce 2014 otevírají prostor Jatka78 a se souborem Cirk La Putyka slaví úspěchy. Oba muži si plní dávné sny a naplňují rodinnou tradici s fenoménem, jakým je nový cirkus. Moderní divadlo si ale vybírá neustálou daň a tlak, především pak na Rosťu, je znát. Rodina divadelní dusí tu skutečnou a naopak. Principál navíc vyžaduje od všech včetně sebe dokonalou práci a je proto ochoten ničit své okolí. Jeho cílem není výdělek, ale odpovědnost a vnitřní zápal, který nezmizí do konce jeho dnů.

Otázku jak se vypořádat s břemenem slavných předků už toužil zodpovědět nejeden český umělec. Když máte divadlo takzvaně v krvi, očekává se od vás minimálně stejný příspěvek do kulturního života jako tomu bylo v případě rodičů a prarodičů. Rosťa Novák ml. se ubránit nedokázal, ale místo loutek zvolil živý pohyb a nový cirkus. Díky Cirku La Putyka zná daný pojem už téměř každý a soubor je prakticky synonymem pro tento druh umění v Česku. Stojí ale úspěchy, navíc nestálé a stagnující, za nekončící dřinu? Evidentně ano.

Umění, které je fascinující, zajímavé ale není žádaným mainstreamem, je mnohdy považováno za jakousi skrytou větev pro "smetánku" a "intelektuální společnost", což je smutný stereotyp. Divácký zájem je, ale následně upadá a poptávka narůstá s dalšími náročnými show a nákladnými změnami. Nový cirkus je přitom vynikajícím spojením fyzického divadla se skutečným herectvím, což skvěle vyniká v části dokumentu, kdy Rosťa hraje na jedné scéně se svým otcem. Dalším těžkým údělem je nedostatek financí, dotací a úmorné tempo, kterému je celý soubor vystavován - a s tím související stav mysli. Knopp v třiasedmdesátiminutové stopáži bohužel naznačuje hned několik kulturních fenoménů, kvůli kterým nové a netradiční projekty jen odhazují klacky, které mají pod nohama.

Diváci pak nahlížejí pěkně zblízka především na těžkosti, kterými jsou vratké úspěchy vykoupené. Odměnou přitom nejsou Novákovým peníze nebo výrazná sláva. Je to samotná existence, satisfakce a překonané překážky a frustrace vycházející z aktuálního stavu věcí. Cílem zůstává rovnováha mezi rodinným štěstím a naplněním srdce divadelníka. Z dokumentu Na krev totiž nejvýrazněji sálají vnitřní motory Novákových a jejich bláznivý "tah na branku", který dozajista není normální. Je v tom něco poetického a zároveň pro mnohé nepochopitelného a těžce stravitelného. Název filmu pak mluví za vše s malou poznámkou. Pro Rosťu a spol. by na krev mohlo být klidně na smrt. Nikdo by nemohl divit a ve finále by tomu tradičně tleskala vyprodaná Jatka.

Kdy a kde dávají film: Na krev

14.6.2020 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout