Hořkosladký dokument Země medu dokáže bodnout i pohladit. Naturalistické svědectví makedonské včelařky lyricky poukazuje na neutuchající střet člověka s přírodou

Hořkosladký dokument Země medu dokáže bodnout i pohladit. Naturalistické svědectví makedonské včelařky lyricky poukazuje na neutuchající střet člověka s přírodou90%

Oceňovaný celovečerní debut dokumentaristů Tamary Kotevské a Ljubomira Stefanova nabízí až magicky vtahující pohled na Zemi medu. Zahajovacímu snímku letošního festivalu Jeden svět se po online uvedení konečně dostává i kino premiéry.

V odlehlé horské oblasti jen několik hodin od Skopje nacházíme vysídlenou vesnici, v níž žije stárnoucí včelařka Hatizde Muratova. Bez elektřiny, tekoucí vody i jakéhokoliv spojení s okolním světem. V rurálním prostředí makedonských hor se Hatizde pokouší udržet poctivou tradici k přírodě šetrného včelařství. V harmonickém soužití s přírodou si tedy bere jen tolik, kolik potřebuje pro sebe a svou nemohoucí matku Nezife, o níž se trpělivě stará.

Poklidnou rovnováhu však naruší početná rodina nomádských Turků, jenž v přírodních zdrojích vnímá pouze příležitost k zisku. Nepříjemní návštěvníci se totiž krom chovu dobytku také věnují včelařství. Hatizde se zpočátku snaží s divokou a hlučnou rodinou vycházet v dobrém, dokonce rodině pomáhá opatrovat včelstva, avšak neutuchající touha otce kočovné skupiny naruší harmonii a řád neposkvrněné přírody.

Narativní linka observačního dokumentu tak zpovzdálí sleduje jakýsi environmentální apel, jenž poukazuje na křehkou rovnováhu mezi člověkem a přírodou. Na rozdíl od klasických dokumentů agitujících na ekologických poselstvích, Země medu nijak nesoudí ani nehodnotí, ale skrze několik lidských příběhů reflektuje svědectví jedné ženy. Výtečná kamera Fejmi Dauta a Samira Ljumy v podstatě jen tiše pozoruje a estetizuje, jak živelnost nesmyslného lidského počínání, tak nevyzpytatelné přírody.

Nenucenost vyprávění a vtahující kamera tak nabízí až magický pohled vytrácejícího se civilizačního podobenství. Nicméně vážně reálná povaha snímku neznamená absenci několika překvapivě humorných situací, které jen podtrhují drsnou i něžnou povahu křehkého vztahu mezi lidstvem a přírodou.

Nesmírně divácky přívětivou je bezesporu i stopáž, jež tvůrci nakonec vykonstruovali ze stovky hodin natočeného materiálu sesbíraného napříč třemi lety. Dramaturgicky ucelené dílo, tak ve výsledku nabízí neskutečně silný zážitek, jenž byl oceněn i několika hlavními cenami na mezinárodním festivalu v Sundance a posléze i nominován na cenu Americké akademie Oscar v kategoriích – nejlepší zahraniční film a celovečerní dokumentární počin.

Naturalisticky surové dílo s neskutečnou lehkostí a přirozeným tempem sice v prvním plánu vypráví příběh jedné ženy a opuštěné vesnice v makedonských horách, daleko lépe však funguje jako metaforické podobenství o střetu mezi přírodou a člověkem. Nezapomenutelný příběh opředený úzkostí nicméně působí příjemným až terapeutickým účinkem jednoho z nejsilnějších dokumentů posledních let.

Názor informuji.cz: 90%

Kdy a kde dávají film: Země medu

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Režie:

Kdy a kde dávají film:

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!