Méně je více. Experimentální filmař Godfrey Reggio slaví osmdesáté narozeniny

Méně je více. Experimentální filmař Godfrey Reggio slaví osmdesáté narozeniny 

Klíčová osobnost amerického experimentálního filmu slaví jubileum. Připomeňme si jeho tvorbu, která ovlivnila řadu filmařů.

Godfrey Reggio, jeden z nejvýznamnějších tvůrců experimentálních dokumentárních filmů, oslaví v neděli 29. března své osmdesáté narozeniny. Přestože coby režisér je podepsán jen pod sedmi projekty, stačilo to, aby se nesmazatelně zapsal do dějin světové kinematografie.

Přitom tento rodák z New Orleansu a potomek francouzsko-italské šlechtické rodiny původně plánoval život duchovního, když ve čtrnácti letech vstoupil do řádu Křesťanských bratrů. Následně se aktivně podílel na založení řady charitativních organizací; mimo to se ale věnoval i rozvoji kultury a komunitního života. Později zavrhl život duchovního, aby se mohl věnovat filmové tvorbě.

Trilogie Qatsi

Godfrey Reggio se proslavil trilogií experimentálních dokumentárních snímků, známých pod souhrnným označením Qatsi. Na prvním díle s názvem Koyaanisqatsi (1982) pracoval sedm let, tedy od roku 1975. Název filmu pochází z jazyka ohroženého indiánského kmene Hopi a v překladu znamená: život vychýlený z rovnováhy. Toto označení je zcela přesné. Reggio se v tomto snímku zajímá o komplikovaný vztah člověka a moderních technologií a také o působení urbanismu na životní prostředí. Reggioův dokumentární film nám – sice beze slov, zato však s osobitými trikovými záběry a střihem – dokazuje, že méně je více.

Snímek měl premiéru v Santa Fé roku 1982 a napřesrok byl nominován na Zlatého medvěda na festivalu Berlinale. Kromě toho byl oceněn také Losangeleskou asociací filmových kritiků a v roce 1988 získal diváckou cenu na Varšavském mezinárodním filmovém festivalu. O vlivu a důležitosti filmu však svědčí i řada referencí v jiných dílech.

Ukázka z Koyaanisqatsi se objevila např. ve snímku Ženy 20. století (2016) režiséra Mika Millse. Opominout zde nesmíme ani populární seriál Simpsonovi. V díle s názvem První meta dobyta (Stealing First Base, 2010) vyrazí Homer a Bart do kina na 3D film o Itchym a Scratchym, který svým vizuálním zpracováním i hudbou evokuje Reggiovu prvotinu. Řada scén je navíc prakticky totožná s těmi z Koyaanisqatsi, např. start rakety či zrychlený záběr křižovatky.

V roce 1988 uvedl Reggio druhý díl trilogie s názvem Powaqqatsi, jehož titul režisér přeložil jako život v proměnách. Poté, co tvůrce ve svém prvním filmu vystihl povahu západní civilizace, zaměřil se Reggio na život ve Třetím světě, konkrétně na úpadek a ničení tamních kulturních a historických kořenů vlivem zásahů západní civilizace. I tentokrát je film doprovázen – a do jisté míry i členěn na tematické celky – minimalistickou hudbou Philipa Glasse. Jako producenti filmu byli uvedeni Francis F. Copolla či George Lucas.

Trilogii Qatsi završil Godfrey Reggio v roce 2002 uvedením snímku Naqoyqatsi. V něm tvůrce ventiloval své poněkud temné a depresivní vize o nadvládě moderní technologie nad lidmi. Sám Reggio nicméně uvedl, že poslední díl trilogie měl diváka přimět k očištění od škodlivého vlivu technologie, nikoli k zármutku. Věcně vystihuje myšlenky tohoto filmu samotný název, který můžeme interpretovat třemi způsoby: 1. Život coby vzájemné zabíjení, 2. Válka jako styl života, 3. Civilizované násilí.

Visitors a jiné projekty

Trilogie Qatsi však není jediným Reggiovým projektem. V roce 1992 natočil krátký film Anima Mundi, který – opět za doprovodu Glassovy hudby – oslavuje krásy přírody. V kontextu Reggioovy tvorby, jež se vyznačuje pesimismem a skepticismem, se tak jedná o patrně nejradostnější ze všech snímků. O tři roky později uvedl tvůrce také osmiminutový film Evidence, který reflektuje aktuální společenské dění.

Zajímavě se pak jeví Reggioův čtvrtý, zatím poslední celovečerní film Visitors (2013). I v něm se režisér věnuje svému obvyklému tématu, tedy vztahu člověka a moderních technologií, avšak odlišným způsobem: film byl natočen na digitální, černobílý formát a je sestaven ze sedmdesáti čtyř detailních záběrů lidských tváří, prokládaných panoramatickými záběry režisérovy rodné Louisiany. To vše samozřejmě za doprovodu hudebních motivů Philipa Glasse.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!