Amanda Lovelace – O princezně, která se zachránila sama

„zde leží opravdové, syrové & povětšinou rozervané kusy mojí duše."

Intimní básnická sbírka Amandy Lovelace je vhledem do problematického dětství a dospívání jedné dívky. Prostřednictvím jednotlivých kapitol Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty nás autorka volným veršem provází světem konejšivé fantazie, který se stal jejím jediným útočištěm před zraněním a zklamáním z rodinných neshod, přísné výchovy a nešťastných přátelství a lásek. „Princezna“ se tak postupně uzavřela do své ulity, nebo chcete-li věže, kde čeká na vysvobození. To překvapivě přichází nikoli zvenčí, ale zevnitř jí samotné. 

Upřímná a místy depresivní výpověď o ztrátě, nenávisti a lítosti zraněného dítěte se postupně překlene v touhu po opětované lásce, odpuštění a síle hledat naplněnost v sobě samé. Terapeuticky vyznívající básně se špetkou feminismu nakonec apelují i na čtenáře - i Ty se můžeš zachránit sama. Sbírka básní vyhrála v roce 2016 Goodreads Choice Award. Vybrala Tamara Zubac.

František Gellner – Po nás ať přijde potopa

„Na zdraví tobě a na zdraví všem, kdož tebe užili, drahá, a všem, které ještě vášnivým rtem ve křeči zulíbáš nahá!"

Alkoholem, tělesnou láskou a jinými radostmi, ale i ztrátou ideálů prodchnutá sbírka básní, jež vznikla před více než stoletím, překvapuje svou neustálou aktuálností. Aplikovat na současnou krizi ve světě lze třeba zřejmě nejznámější, pouze šestiveršovou Perspektivu takřka definující smysl života.

Dílo anarchistického buřiče, který se v roce 1914 stal nezvěstným (a z pohledu Erwina Schrödingera a jeho kočky může být poeticky stále naživu), si možná čtenáři budou pamatovat ze středoškolského kanónu. Svým trefným pojmenováním reality si ale autor zaslouží jejich pozornost i dnes. Vybrala Kristýna Čtvrtlíková.

Sylvia Plath – Červencové máky

„Malé máky, pekelné plamínky, vy mi neublížíte? Šleháte se tam. Nemohu se vás dotknout. Strkám ruce do plamenů. Nepálí to."

Americká spisovatelka Sylvia Plath je jednou z nejzajímavějších autorek, ke kterým se rádi ve správném rozpoložení vracíme. Její asi nejznámější dílo je román Pod skleněným zvonem, ale za pozornost stojí i její silně emotivní básně, především pak Červencové máky ze sbírky Ariel. Sylvia Plath obdržela posmrtně Pulitzerovu cenu za celoživotní dílo a určitě stojí za připomenutí. Jako jedna z prvních básnířek psala i o depresích a úzkostech, zpovídala se světu. Vybrala Lenka Šachlová.

Josef Václav Sládek – Byli jsme a budem

„Byli jsme a budem, jak jsme byli dosud, ranami a trudem nezlomí nás osud. Přes vln burné vzteky na své české skále bili jsme se věky, bít se budem dále!"

Typická Sládkova báseň ze sbírky České písně, která je celá o vlastenectví. Je o národní hrdosti a boji o místo ve světě. Jako nadčasovou poezii ji lze promítnout do jakéhokoliv úsilí člověka aniž by v ní autor spatřoval jakoukoliv formu extrémního nacionalismu. Takovým způsobem by se vykládala mylně. Láska k vlasti jde totiž ruku v ruce s otevřeností světu a lidem v něm. Vybral Tomáš Fiala.

Vítězslav Nezval – Manon Lescaut

„Manon je všecko co neztratí svůj pel. Manon je rozum, který mi uletěl."

Manon Lescaut je dramatizací původního románu francouzského spisovatele Abbé Prévosta z 18. století. Nezval ji vytvořil na žádost E. F. Buriana na konci roku 1939 jako veršované drama o sedmi obrazech kombinující prózu a poezii. A právě spojení nádherně libozvučných veršů a divadelní hry učarovalo již mnohým čtenářům několika generací. Kniha vás zavede do Francie 18. století, v níž se potkává krásná Manon a mladý naivní šlechtic Des Grieux, aby společně objevovali život i sami sebe. Vybrala Andrea Morkusová.

Google poezie

„bylo to… krásné a bylo toho dost… bylo to v máji… bylo to rychlý… bylo to rande…"

Trochu jinou básnickou sbírku nabízí projekt, který hledá poetičnost ve výsledcích našeptávače globálního internetového vyhledávače. Sbírka, která by díky crowfundingové kampani trvající do konce dubna mohla vyjít i v tištěné podobě, zachycuje mnohdy nečekaně drsná i humorná seskupení „našeptaných“ tipů na vyhledávání. Chystanou publikaci doplní rozhovor se zakladatelem anglojazyčné Google Poetics Sampsou Nuotiem či předmluva jazykovědce Karla Pioereckého z Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Vybrala Kristýna Čtvrtlíková.

Dylan Thomas – Do dobré noci té nekráčej ve fraku

"Do dobré noci té nekráčej ve fraku. Stáří ať burácí, soptí, když hasne den; běsni jen, běsni jen dál, protiv soumraku."

Báseň Dylana Thomase v originále známou jako Do Not Go Gently Into That Good Night si oblíbil snad každý typický cinefil po zhlédnutí snímku Christophera Nolana Interstellar, kde ji postava Michaela Caina recitovala astronautům mířícím k záchraně Země, ale také pravděpodobné záhubě. Sama báseň pocházející ze sbírky In Country Sleep and Other Poems je ale především o žití naplno, protože jen ti, kteří mají za sebou plné a bohaté dny, budou bojovat se smrtí a drát se z jejího sevření. Nebudou chtít odejít. Vybral Tomáš Fiala.

21.3.2020 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout