Snowshow světově proslulého ruského umělce a klauna Slavy Polunina slaví úspěchy již od roku 1993 a po celém světě ji viděly miliony diváků. Ti pražští ji ale 4. března mohli spatřit vůbec poprvé.

Již před začátkem představení se sálem linul zvuk parní lokomotivy jezdící sem a tam a pódium halily kouřové efekty. Jen co se diváci usadili, pohltil je poetický, barevný, perfektně sladěný, propracovaný a přesto vlastně velmi jednoduše a čistě působící svět smutných i veselých klaunů, jejichž vystoupení bylo opravdu mimořádným zážitkem.

Slava Polunin. Snowshow. Foto: Tomáš Vojáček

Jako první se na pódiu objevil sám Slava Polunin v roli smutného klauna ve žluto-červeném kostýmu a s neodmyslitelným velkým červeným nosem, aby se k němu vzápětí přidali zelení klauni s roztomile se klinkajícíma obrovskýma ušima. Společně pak na pódiu rozvinuli příběh beze slov, který dokázal celé publikum nejen rychle vtáhnout do děje, ale vyvolal i první smích a spontánní potlesk.

A smích se od té doby ozýval z publika téměř nepřetržitě. Snowshow bavila bez rozdílu děti i dospělé, kteří byli nadšení nejen z jednotlivých scének, ale i z laskavého humoru a různorodých obrazů na jevišti, na kterém se objevovaly tu barevně nasvícené bubliny, do nichž se vešel člověk, tu mořská bárka, která se za zvuků skladby Dobytí ráje od Vangelise míhala v rozbouřeném moři z umělé mlhy, a jindy zase postavy na chůdách ztrácející se v tajemné modři.

Slava Polunin. Snowshow. Foto: Tomáš Vojáček

Poetické obrazy ve spojení s dobře vybranou hudbou, mlžnými oblaky a perfektně sladěnými barvami přinášely nespočet nápadů tvořících kouzelný snový svět i dramatické okamžiky. Když pak těsně před přestávkou pokryla celé hlediště jemná pavoučí síť, mnozí z diváků přemýšleli, zda je může v druhé půlce ještě něco překvapit.

Na odpověď ale nemuseli čekat ani do konce pauzy. Do mumraje odcházejících a přicházejících diváků se na pódiu zjevila skupinka zelených klaunů, která začala pošťuchovat publikum a po krátkém rozhlédnutí vyšplhala hledištěm nahoru, aby se vzápětí vrátila, cestou vytáhla na pódium jednu z přihlížejících a stejně rychle jako přišla s ní zmizela v zákulisí.

Slava Polunin. Snowshow. Foto: Tomáš Vojáček

Druhá polovina představení byla ještě o poznání interaktivnější. Zelení ušatí klauni roztleskali a rozezvučeli celé hlediště, Polunin z pódia rozhazoval konfety připomínající sníh, aby je vzápětí z hlav diváků ometal koštětem a téměř v každém okamžiku se odněkud ozýval spontánní dětský smích vyvolávající bouřlivou odpověď ostatních.

Po chvíli se jeviště jednoduchým otočením kulis proměnilo v malebnou zimní krajinu plnou sněhových koulí, zvuků meluzíny a kroků v křupajícím sněhu, aby se v příštím okamžiku přímo proti divákům spustila prudká sněhová vánice s tisíci bílých konfet létajících až do nejzazších koutů hlediště.

Slava Polunin. Snowshow. Foto: Tomáš Vojáček

Ale diváky čekalo ještě jedno překvapení. Za neutuchajících bouřlivých ovací a vytleskávání se mezi diváky sneslo několik obřích a nespočet menších barevných nafukovacích balónů, se kterými si za zvuků písně It's wonderful začali okamžitě všichni nadšeně pinkat. A ani po deseti minutách hry se nikomu nechtělo domů.

Díky laskavému humoru, poetickým obrazům, skvělým výkonům klaunů a nespočtu originálních nápadů si při představení budete pravděpodobně připadat jako Alenka v říši divů. A to je dobře. V každém případě vás Snowshow přenese do světa fantazie, hravosti, bezbřehého dětského úžasu a čisté radosti, na jejichž prožitek v dospělosti tak často zapomínáme.

Úvodní foto: Tomáš Vojáček

5.3.2020 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout