Teprve předevčírem otevřel Festival francouzského filmu své brány, ovšem hned v první den projekcí zaznamenal ohromující úspěch v podobě zcela zaplněného sálu Světozoru na obou úvodních promítáních, což opět dokázalo, jak mají Češi francouzské snímky v oblibě.

Od romantických Francouzů se očekává, že umějí nejenom prožívat lásku, ale též o ní krásně vyprávět – většina z filmů vybraných pro letošní ročník je tomu důkazem. Stačí zmínit jeden z hlavních taháků – snímek Milování, který evokuje lásku už svým názvem. Věříme ale, že diváky naláká především bezchybným hereckým obsazením, kterému vévodí Catherine Deneuve a její filmový manžel obsazený Milošem Formanem. Pro veřejnost se tento film promítal bohužel jenom jednou – a to v pátek večer – a dle očekávání  byl již několik hodin před projekci zcela vyprodán. 1. prosince ale jde do oficiální distribuce, takže není na místě zoufat.

Dalšími „láskyplnými“ filmy se na festivalu jen hemží – tak třeba zkuste zajít na První lásku – příběh odehrávající se v průběhu jednoho desetiletí nepostrádá osudového muže, jenž rozbouří klidné životní vody patnáctileté (a následně i třiadvacetileté) Camille. Snímek dostal zvláštní uznání v hlavní soutěži v Locarnu a jeho další projekce se koná ve středu ve 20.45 v Kině 35 Francouzského institutu. Nebo se rozhodněte pro E-love zabývající se dnes ožehavým tématu virtuálních vztahů. Padesátiletou Paule opustil manžel, ovšem místo depresí vysokoškolská profesorka filozofie začne zažívat druhé mládí a nezávazně se potkávat s muži nalezenými na internetové seznamce. Optimistický a citlivý film i za přispění výborné Anne Consigny pobaví a zasvětí do oblasti virtuálních románků – projekce v úterý od 20:45 v Lucerně.

Pro ty, kdo preferuje témata tragédií nikoli osobních, nýbrž světových, můžu doporučit několik snímků odehrávajících se za druhé světové války. Film Svobodní (další projekce ve středu od 18:45 v Lucerně), ve kterém hlavní roli strhnul Tahir Rahim (proslavil se předloňským Prorokem), vypráví o přátelství mladého alžírského emigranta s Židem v Němci okupované Paříži. Yones původně neměl žádné větší ambice, než vydělat na dům rodičům, ale nakonec se bude muset poprat s osudem vlastním i svého kamaráda. Dalším válečným filmem je roztomilý remake klasiky – Knoflíková válka. Myslíte si, že když proti sobě válčí kluci ze sousedních vesnic a jako odměnu si od poražených berou na místě uříznuté knoflíky, tak se nejedná o nic vážného? Jste na omylu – v těchto bitvách totiž jde o čest! :) O to důležitější ty střety jsou, když se odehrávají na pozadí války opravdové, ve vísce poblíž Paříže plné kolaborantů. Knoflíková válka de facto vůbec není typický dětský film, a tak spolehlivě pobaví hlavně dospělé – to můžu tvrdit dle náhlých záchvatů smíchu při promítání v Lucerně – druhou a poslední projekci můžete stihnout v neděli ve Velkém sále Světozoru ve 13:30. Příjemnou atmosféru dětství může připomenout i snímek Velikáni – letní pohodovka dvou bratrů plná dobrodružství a pokusů o objevení (nového) světa – příští projekce ve středu od 20:30 ve Světozoru. Ve filmu Tomboy režisérka Céline Sciamma skvěle podala jinak ožehavé téma dětské sexuality: Laura se díky svému vzhledu a neholčičímu vystupování vydává za kluka, což ji následně přinese nejenom četné komplikace při společných hrách, ale i problémy se skrýváním pravé identity. Barevný a poutavý, ani ne 90 minut dlouhý film zaručeně zaujme – okouzlující je postava mladší sestřičky protagonistky. Promítá se v neděli ve Světozoru od 18:30 a v pondělí v Lucerně od 18:45.

Z dalších doporučení rozhodně nemůžu vynechat jednu z nejočekávanějších předpremiér Le Havre od Akiho Kaurismäkiho (oficiálně se v českých kinech bude promítat od 5. ledna, ovšem v rámci festivalu tento film můžou stihnout už jenom olomoučtí a plzeňští diváci). Ne každému sedí minimalistický retro styl finského režiséra, ale i ty, co preferuji mainstream, by měli dát novince šanci – hlášky hlavního hrdiny Marcela Marxe by si zasloužily být vydány ve sborníku aforismu a pozitivní naladění filmu je skoro hmatatelné. Po zhlédnutí se zkrátka přesvědčíte, že i nemožné je možné. Neopomenu ani závěrečný film festivalu – Nevěstinec. Snímek režiséra Bertranda Bonella balancující na samé hranici slušnosti vypráví o konci zlaté éry pařížských „domů lásky“. Několik poskládaných příběhů ze životů dívek – nikoli prostitutek, ale luxusních společnic – a jejich souboj s mlýny času a osudu je zčásti impresionistickou, zčásti fantazijní výpravou do kouzelné epochy přelomu 19. a 20. století.

Za 4 zbývající festivalové dny se toho dá stihnout opravdu hodně, tak například uvidět libovolný film z programu - protože většinu z nich čeká opakované promítání; podrobnosti na oficiálních stránkách.

27.11.2011 | Jana Krivenkaja Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout