Dobrodružství v divočině. Propojení člověka s přírodou. Nebojácní zvířecí hrdinové. To je jen krátký výčet typických prvků a motivů dobrodružných románových klasik spisovatele Jacka Londona. Volání divočiny je vzrušujícím příběhem Bucka, psa hýčkaného životem v prosluněné Kalifornii, jehož oblíbenou zálibou je zejména pravidelný a důkladný úklid kuchyně. Jednoho dne se však zásluhou své nedisciplinovanosti ocitne v područí pašeráků, kteří jej unesou na sever do nehostinné a mrazem zpustošené divočiny kanadského Yukonu. Daleko od svého domova tak sympatický psí hrdina zažívá na vlastní kůži nefalšovaný americký sen – zlatou horečku. Na strastiplné cestě poznává nejen laskavou, ale i násilnou tvář lidí, jež mu byla doposud naprosto cizí. Bude se muset naučit zodpovědnosti i spolupráci v chladném světě neúprosné divočiny, který v něm postupně probouzí vrozené instinkty jeho nespoutaných předchůdců – vlků.

Příběh nebojácného čtyřnohého hrdiny však není pouze příběhem psím, tedy v polovině přichází na scénu i postava samotářského dobrodruha Johna Thortona (Harrison Ford), jenž dosud zastupoval pouze roli vypravěče Buckova příběhu skrze několik krátkých voice-over sekvencí. Ostatně Ford zde předvádí svůj typicky charismatický výkon, který vedle svého trikově vytvořeného psího přítele nezapadne ani do toho nejhlubšího sněhu. I přes původní obavy je potřeba uznat, že ryzí snaha o CGI digitalizaci psího hrdiny se až na pár jistých výjimek vyvedla výtečně. Podobně funkčním prvkem je zajisté i rámování obrazu kamerou Janusze Kamińskeho (Zachraňte vojína Ryana, Schindlerův seznam), jemuž se daří více než působivě zachytit místy až přebarevné scenérie nemilosrdného severu Ameriky.

Daleko od ideálního se však nachází režie Chrise Sanderse (Jak vycvičit draka), jež se ve svém prvním hraném debutu pohybuje poměrně neohrabaně. Zejména z hlediska nasazení neskutečně divokého tempa, které obměňuje lokace i atmosféru nepřirozenou rychlostí. Často tak Sanders rozehrává mnoho potencionálně zajímavých motivů a prvků, aby poté o několik momentů později zapomněl více rozpracovat, jelikož to jednoduše nestíhá. Atmosféra dojemných a drsnějších scén, jež mají za úkol formovat Buckovu osobnost, tak relativně vychází do ztracena a celkově sráží výsledný dojem snímku.

Nejnovější remake slavného románu se Sandersovi ale i tak povedl přetvořit v povedenou dobrodružně oddechovou výpravu pro celou rodinu. Volání divočiny se i přes svou scénáristickou nedotaženost a tradičnější pojetí vyprávění tváří opravdu sympaticky, podobně jako jeho psí hrdina.

Kdy a kde dávají film: Volání divočiny

1.3.2020 | Šimon Svoboda Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout