Když tanec vypráví příběh. Oněgin Národního divadla přinesl ladnost baletních čísel, dynamiku i perfektně vyjádřené emoce

Když tanec vypráví příběh. Oněgin Národního divadla přinesl ladnost baletních čísel, dynamiku i perfektně vyjádřené emoce90%

Na prkna Národního divadla se 20. února v obnovené premiéře vrátil slavný balet Oněgin choreografa Johna Cranka a návrat je to vskutku vydařený. Kromě nádherné hudby Petra Iljiče Čajkovského přinesl precizně zatančená baletní čísla, ladnost pohybů, výpravnou romantickou scénu, skvěle vyjádřené emoce i charaktery postav a navíc dynamiku a spád.

Příběh na motivy známého veršovaného románu Alexandra Puškina líčí míjející se milostné peripetie a věčné téma nenaplněné lásky petrohradského samolibého hejska Oněgina a dívky Taťány

Oba hlavní hrdiny poznáváme při jejich prvním setkání v zahradě Taťániných rodičů, kam Oněgina (při premiéře Giovanni Rotolo) přivedl jeho přítel a básník Lenskij (Federico Ievoli), milý Taťániny sestry Olgy. Taťána (Miho Ogimoto) se do návštěvníka zamiluje a během noci má velmi živý sen o jeho opětované lásce. Rozhodne se proto Oněginovi vyznat své city v dopise.

Z představení Oněgin. Foto: Serghei Gherciu, archiv Národního divadla

Když se ale v druhém jednání ocitneme na plese na počest Taťániných narozenin, vyvine se všechno jinak. Oněgin před zděšenou dívkou dopis roztrhá a z trucu, či jen tak pro zábavu, začne flirtovat s její sestrou Olgou (Irina Burduja), což vede až k vyhrocenému souboji obou mladíků, v němž Lenskij umírá. O deset let později se Oněgin a Taťána setkávají náhodně znovu, aby se jejich příběh (tentokrát však v prohozených rolích) opakoval...  

Již od prvního jednání je divák nenuceně vtažen do příběhu a okouzlen ladností tanečních čísel, romantickými kulisami i perfektně ztvárněnými emocemi, které jsou navíc vyjádřeny naprosto přirozeně a uvěřitelně. Okouzlí vás něžný taneční duet Olgy a Lenského, z něhož jejich zamilovanost přímo čiší, i skvěle zahraná nejistota a vnitřní dychtivost mladé Taťány, která právě prožívá své první milostné vzplanutí, stejně jako nápadité ztvárnění dívčina snu, do něhož Oněgin vchází ze světa za zrcadlem.

Z představení Oněgin. Foto: Serghei Gherciu, archiv Národního divadla

Přes romantičnost celého baletu, jež by jinde mohla svádět k určité liknavosti a protahování, zde nechybí dynamičnost, příjemný spád a dramatické scény typu souboje Oněgina a Lenského. Skupinové plesové scény hýří bezstarostností a radostí či nablýskanou nádherou aristokratického plesu. 

Představení přináší i řadu zajímavých prvků co se týče scény (Elisabeth Dalton). Kromě nádherných a výpravných kulis, měnících se s každým obrazem, scéna využívá v mezidobí i dvojitou, v přední části průhlednou, oponu, jež na jednu stranu při přestavbách zakrývá jeviště bez nutnosti přerušit děj, na straně druhé umožňuje ztvárnit přesuny postav na další místa příběhu. Vítaným oživením je i lávka v rohu orchestřiště a světelný design Steena Bjarkeho.

Z představení Oněgin. Foto: Serghei Gherciu, archiv Národního divadla

Romantické i dramatické kostýmy (opět Elisabeth Dalton) často podtrhují charakteristiku postav či právě probíhajícího děje, nebo jako v případě do bílé barvy oděné Taťány a důsledně černého Oněgina naznačují jejich dualitu.

Atmosféru dokresluje nádherná hudba Petra Iljiče Čajkovského, kterou v době vzniku baletu vybral, uspořádal a převážně nově instrumentoval Kurt-Heinz Stolze. Slovo dokresluje však není v tomto případě přesné. Hudba zde netvoří jen doplněk k příběhu, ale je přímo jeho dominantní součástí, ladí s ním a občas jej i přímo tvoří. 

Z představení Oněgin. Foto: Serghei Gherciu, archiv Národního divadla

Crankův Oněgin je především baletem, v němž do sebe vše perfektně zapadá. Postavy jsou nejen skvěle zatančeny, ale i výborně herecky a charakterově vyjádřeny, včetně jejich emocí a vnitřních pochodů a tak jsou divákovi, stejně jako celý příběh, velmi blízké. Precizní taneční sóla i duety s množstvím zvedaných figur působí lehce, nenuceně a ladně a spolu s radostnými a živými skupinovými scénami skvěle ladí s romantickou a výpravnou scénou. Obnovená premiéra Národního divadla tak přinesla vše, co si od klasického baletu můžete přát.

Úvodní foto: Federico Ievoli a Giovanni Rotolo v představení Oněgin. Foto: Martin Divíšek, archiv Národního divadla

Názor informuji.cz: 90%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!