Ačkoliv je opera inspirována skutečnými událostmi, autoři hudebního a scénického nastudování přichází se zcela novým příběhem, vyhýbají se skutečným reáliím nebo jménům. Setkáváme se tak se zcela anonymním umělcem, který svádí nesnadný vnitřní boj. Má se zpronevěřit vlastnímu přesvědčení a postavit největší monument oslavující největšího diktátora a masového vraha? Když neuposlechne, zemře. Může ale člověk žít a zároveň zrazovat všechno, v co věří?

Jeviště divadla je ponořeno do ponuré šedé, jen zadní stěna září jasně rudou barvou. K jeho proměnám slouží dřevěné posuvné stěny na vozech, díky čemuž lze plynule přecházet z jednoho výjevu na druhý.

Pouhých jedenáct obrazů opery jde rychle za sebou. Neoplývají nadbytkem slov, jsou strohé, přesto výmluvné. Herci v poměrně krátkém časovém intervalu vyzdvihují emoce stěžejní pro celkové vykreslení nálady příběhu. Ten působí velice realisticky, někdy až přízemně. Z opery je cítit snaha o objektivitu. Nesoudí sochaře, zároveň ani nemá potřebu jeho slabost omlouvat.

Roli sochaře ztvárnil Svatopluk sem, jeho manželku si zahrála Markéta Cukrová © NdB

Hudba skladatele a dirigenta Marka Ivanoviće je zvukomalebná a teskná. Každá postava nebo jednání má svůj charakteristický prvek. Předností opery je zcela jistě to, že zde účinkují tři sbory – Sbor Janáčkovy opery, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Ty kromě hudební složky vytvářejí masu, jejíž přítomnost na jevišti umně dokresluje celkovou atmosféru příběhu.  

Psychologicky náročnou roli sochaře ztvárnil barytonista Svatopluk Sem. Výtečně si poradil s vnitřní rozervaností umělce, kterému svou barvou hlasu a dobře zvládnutou dynamikou dodává silný vnitřní náboj. Jeho pěvecké party patří zcela jasně mezi ty nejdelší. Roman Honza v roli sochařova kolegy zpívá barevněji, s větší lehkostí, což sedí k charakteru jeho postavy a jejího postoje vůči problematické lukrativní zakázce.

Předností opery je účast tří sborů. Foto: NdB

Vedle sochaře vévodí opeře role ministra kultury, kterou ztvárnil Ondřej Koplík. Tenorová poloha mu výtečně sedla, po pěvecké i herecké stránce patří jeho postava k nejlepším prvkům opery. Ačkoliv Monument patří zcela jednoznačně mužům, opomenout nelze roli sochařovi manželky v podání Markéty Cukrové, jež do příběhu vnáší něžný ženský prvek.

Monument je krátký, trvá pouhých osmdesát minut, což se může zdát na operu málo. Nenechte se zmást, příběhu by rozmělnění určitě neprospělo. Jeho kouzlo tkví v naléhavosti, která není prvoplánová, ani přehnaně intenzivní. O to déle v divákovi zůstane.

Foto: NdB

10.2.2020 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout