Koncem sedmdesátých let měla americká mládež jasný směr: poučeni generací vyčpělých hippies se mladí oddávali blahobytu, movitému zajištění a svému americkému snu. Jako protiúder poklidné atmosféře se ale v roce 1978 začíná v San Fanciscu skloňovat čím dál častěji název kontroverzního hudebního uskupení – Dead Kennedys. 

Čtveřice s neučesanou vizáží, surovým zvukem nástrojů a charismatickou osobností zpěváka Jello Biafry si nebere servítky s ničím, co je v sedmdesátých letech Americe svaté – od náboženství po prosperitu a blahobyt. Hned na prvních deskách Fresh Fruit For Rotting Vegetables a In God We Trust, Inc. zaznívají naštvané výkřiky proti válce a násilí, chudobě, rasismu a postupně fašizující společnosti.

Punková scéna už sice tou dobou především ve Velké Británii čile kvetla, Dead Kennedys přesto musejí se svým upřímným a drzým tónem čelit překážkám a platí za stálý zdroj nezdravé kontroverze. Vydavatelství odmítala jejich hudbu kvůli obscénnosti a provokaci, jeden label s nimi například odmítl spolupracovat poté, co uvedli mezi názvy skladeb i Too Drunk to Fuck. Píseň dodnes zní v rádiích mimo jiné i v cover verzi něžných Nouvelle Vague.

Když se uskupení rozhodlo hrát v Mabuhay Gardens při příležitosti patnáctého výročí zavraždění Johna F. Kennedyho, novináři hovořili o vrcholu nevkusu. Kapela sama se několikrát ohrazovala, že název nemá oslavovat smrt oblíbeného prezidenta, ale poukázat na umírání onoho amerického snu, který Kennedy ztělesňoval. 

Musíme dokázat, že už jsme dospělí

Při příležitosti předávání cen Bay Area Music Awards neodehráli plánovanou California uber Alles, když po prvních frázích tohoto hitu Biafra kapelu zastavil se slovy "Musíme dokázat, že už jsme dospělí!". Celá čtveřice pak otočila kravaty tak, aby spolu s černým "S" na košilích vytvořila znamení dolaru a potažmo honu za penězmi. Poté spustili novinku Pull My Strings.

Ve spolupráci s nezávislými labely postupně vydala kapela čtyři alba. Od agresivního zvuku se po čase začali přiklánět k inovacím u alb Plastic Surgery Disasters a Frankenchrist. Na poslední zmíněné desce už zaznívají i trumpety. Zatímco zvuk se měnil, kuráž čtveřici vydržela. Kapela veřejně vystupovala proti prezidentu Reaganovi a syrovým textům naslouchalo čím dál tím více mladých fanoušků. V jistých případech až příliš mladých.

V prosinci 1985 se stali trnem v oku rodičům nezletilé obdivovatelky, která zakoupila jejich album i s graficky znázorněných pohlavním stykem několika párů na obalu. Ti pak vyhnali případ až k soudu za mravní ohrožení mládeže.

Obrazně řečeno

Samostatnou kapitolou působení Dead Kennedys je vizuální vynalézavost. Pod logo skupiny se podepsal Winston Smith a frontman Jello Biafra se v rozhovorech netajil tím, že mělo být především jednoduché, aby se snadno sprejovalo po zdech.

Fotografie z obalu druhé studiové desky Plastic Surgery Disasters pořízená v africké Ugandě zvítězila World Press Photo roku 1980. Z natáčení jiného alba také vznikl téměř hodinový dokumentární záznam. Na přebalu desky Bedtime for Democracy z roku 1986 stojí socha Svobody obklopená zástupy neonacistů.

Bedtime se stala na dlouhou dobu poslední ukolébavkou i pro kapelu samotnou – rok po vydání alba se kapela rozpadla a znovu začínají hrát až v novém miléniu, tentokrát již chudší o frontmana Jello Biafru. 

Na český punkový festival Pod Parou nezavítá uskupení poprvé. Největší takto žánrový festival se do roku 2014 odehrával v Moravské Třebové a hostil i další světově známá jména. Protože ale holky říkaly, že punk je jinde, v současnosti zve "Podpára" do moravského Vyškova, kde letos po boku Dead Kennedys zazní i N.V.Ú., Totální nasazení, Malomocnost prázdnoty, H2O nebo Purgate, to vše v období 13. až 15. srpna 2020.

Foto: archiv kapely

6.2.2020 | est Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout