Finnmark sleduje setkání dvou sester v chalupě daleko od civilizace. Příběh otvírá příjezd starší ze sester, která se vydala hledat svého sourozence, aby mu předala zprávu. Ale místo toho při jejich setkání mlčí, a když ji za nějaký čas mladší sestra rozpovídá, už nejde jen o zprávu, ale o konfrontaci dvou rozličných pohledů na svět, ze kterých se divák snaží vyčíst jejich minulost. Co je dohnalo zrovna na tohle místo? Zrovna k těmto názorům?

Možná zbytečně důležitým tématem v inscenaci je vztah dvou hlavních hrdinek k jednomu muži. Bohužel v porovnání se zbytkem myšlenek a témat, které se v inscenaci otevřou, je toto nekonečné rozebírání jejich milostného vztahu neobjevné a trochu nudí.

Tísnivá atmosféra malé chaty, kde se není kam schovat a ze které není možno kvůli sněhu uniknout, kterou se na malém jevišti v Meetfactory podařilo vytvořit, je asi nejzásadnější plus celé inscenace. Částečně se na ní podílí netradiční scénografická koncepce (kterou vytvářela spolurežisérka Jana Preková), light design a zvuk - často jeho absence. Škoda, že se tuto atmosféru nepodařilo více gradovat, například pomocí skvělého a příliš nevyužitého motivu přibývajícího sněhu.

Matěj Samec napsal Finnmark pro "svou nejmilejší herečku" Anitu Krausovou, která v roli mladší sestry schovávající se na zasněžené samotě exceluje. Bohužel Zuzana Stavná, představující druhou sestru, s ní netvoří vyrovnaný herecký pár. Divák je tak naprosto přesvědčen opravdovostí drsnější a možná trochu labilní mladší sestry, ale často se přistihne, že na té druhé mu něco nesedí.

Inscenace Finnmark sice nepatří mezi nejlepší loňské divadelní premiéry, ale debutující režijní dvojce Preková-Samec působí velice suverénně a vzbuzuje naděje v zajímavé budoucí projekty.

Foto: MeetFactory

8.1.2020 | jakub.muller Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout