Sál Divadla Hybernia byl během druhého nedělního koncertu Bratrů Ebenů naplněn k prasknutí. Však není divu – diváci přišli za svými oblíbenci a ještě k tomu podpořili dobrou věc. Koncert totiž uzavíral 14. ročník multižánrového festivalu Zimohraní, který pomáhá dětem v základní škole v Malawi. Navíc to byl večer hudebně pestrý.

O úplný začátek hudební produkce se postaral Jiří Schmitzer. Sám s kytarou pobavil publikum průřezem úryvků ze svých písní s vtipným komentářem – třeba dětské Mám malinkou krabičku. Po chvilce se k němu přidala kapela a dodala vystoupení větší grády. Zazněla třeba Kaluž a velmi oblíbená Máte na to, která rozesměje každého.

Schmitzer na pódiu působí nesmírně přirozeně. Je to herec, který ale vypadá, že si na nic nehraje – jako by se choval úplně stejně i potom, co odejde i s všudypřítomnou ledvinkou a čepicí do zákulisí. Po pauze se už o program starali převážně Bratři Ebenové. U jejich písniček už nejde jen o legraci, ale i o dobrou muziku. Přirozené vtipy pak najdete občas v textech a komentářích mezi písničkami.

Marek, David a Kryštof byli i v neděli doprovázeni skvělými hudebníky. Vedle tří bratrů vynikal kytarista Pavel Skála, bubeník Jiří Zelenka a dobře byla slyšet i bezchybná hra Jaromíra Honzáka na baskytaru a kontrabas. Oni sami pak dokázali, že hudbu mají nejen v genech, ale i v prstech, v hlasu a tak nějak v duši. Upřímně milé melodie vůbec ne jednoduchých skladeb, zvuk akustické kytary, kláves, klarinetu, trubky či saxofonu doplňoval nenucený hlas Marka Ebena, se kterým má člověk pocit až domácí pohody.

Diváci ten večer byli svědky nejen lety ověřených skladeb jako Nikdo to nebere, Trampská nebo Chlebíčky. Na píseň Sprostý chlap se k nim pochopitelně přidal opět i Schmitzer. Bratři Ebenové tyto starší věci prostřídali novými písněmi z posledního alba Čas Holin. Zazněly i dvě úplně nové skladby, které zatím na žádném albu nejsou. Jedna z nich je taky zvláštní tím, že je jen instrumentální: Clafoutis. Koncert otevírala i uzavírala jedna ze dvou skladeb vánočních, Koleda a V Betlémě.

Povánoční nálada tak krásně dospěla do poklidného závěru s povědomím, že Bratři Ebenové stále hrají a hrají krásně. A jejich hudbě dodává kouzlo i to, že si ze sebe i ze světa umějí udělat nenucenou legraci a zachovávají si přitom uctivost a pokoru.

Foto: Eva Ticháková

6.1.2020 | Eva Ticháková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout