Hned v prvním dějství nejvíce zaujal výkon dvorního šaška v podání Aleksandera Artemenkova, který v něm svými skvělými tanečními čísly poněkud upozadil i hlavní postavu prince Siegfrieda (Vitaly Amelishko). Na pódiu metal hvězdy, předváděl vysoké skoky a ve svém barevném šaškovském kostýmu bavil dvorskou společnost, což si později s gustem zopakoval i při scéně námluv ve třetím dějství.

Royal Moscow Ballet. Labutí jezero. Foto: Tomáš Vojáček

A stejně vesele jako šaškovo vystoupení byla pojata i celá velkolepá oslava princových narozenin na královském dvoře – velmi živě, barevně a s nezvykle rychle zatančenými baletními čísly.  

Dle očekávání se celý příběh odehrával ve velmi tradičních, romantických a výpravných kulisách, které přitahovaly pozornost diváků jak svou barevností a zpracováním, tak naopak v jiných scénách náladovou a někdy až intimní atmosférou, navíc skvěle podpořenou častou hrou světel a stínů a mlžnými oblaky. 

Royal Moscow Ballet. Labutí jezero. Foto: Tomáš Vojáček

Dobře vystavěnou atmosféru baletu tak rušilo pouze jeho samotné zasazení do prostor pražského Kongresového centra, jehož sál má do divadelního prostředí dosti daleko, a absence živého orchestru, která však naštěstí neznamenala špatný zvuk. 

Taneční čísla prince a zakleté princezny Odetty/Odilie (Nika Tskhvitariia) v sobě snoubila preciznost a ladnost provedení, skvělým zážitkem byly i dokonale sladěné skupinové taneční scény Odettiných labutích družek či tanečnic na plese.

Royal Moscow Ballet. Labutí jezero. Foto: Tomáš Vojáček

Naopak mírným zklamáním byla sice skvěle odtančená, ale poněkud nevýrazná role zlého černokněžníka Rothbarta v podání Alberta Salimova. Jeho postava si říká o mnohem více dramatičnosti a hereckého ztvárnění a to především v samotném závěru Labutího jezera, kde svým projevem Salimov připomíná spíše nedospělého chlapce než charismatického černokněžníka, jímž by měl být.

Diváci se od souboru Royal Moscow Ballet dočkali i několika zajímavých prvků v ději, například černých labutí v závěrečném dějství či zjevování se bílé labutě a Rothbartových ohnivých tanečníků flamenca ve scéně námluv Siegfrieda a Odilie.

Royal Moscow Ballet. Labutí jezero. Foto: Tomáš Vojáček

Nezvyklé bylo i velmi časté děkování se hlavních představitelů i ostatních tanečníků v průběhu děje, které v českém prostředí není v takovéto míře běžné. Představení se tak na krátký okamžik zastavilo téměř po každém větším čísle a místy tak trochu připomínalo spíše jednotlivé taneční party než souvislý příběh.

Při každém zpracování Labutího jezera je s napětím očekáván jeho konec, který může mít hned několik variant. Podaří se naplnit lásku Odetty a prince Siegfrieda, nebo jeden z nich či oba nakonec zemřou? Royal Moscow Ballet zvolil romantický happy end, který diváci stejně jako celé představení po zásluze odměnili bouřlivým potleskem.  

Úvodní foto: Tomáš Vojáček

10.12.2019 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout