Už šestý ročník mladého, ale oblíbeného festivalu německy mluvených filmů pořádaný ve spolupráci s Goethe Institutem, Rakouským kulturním fórem a Švýcarským velvyslanectvím klepe na dveře. Tentokrát ve dvou pražských kinech – Evald a Lucerna – a následně v brněnském Artu dostaneme poctivou dávku němčiny až v šestadvaceti filmech.

Hlavním tématem letošního ročníku je rebelantství. Kousky jako Neúmyslný únos Elfriede Ott nebo Bez otce už podle názvu nasvědčují, že jejích protagonisté nebudou žádní beránci. Hlavní hvězdou festivalu je snímek komiksové kreslířky Zisky Riemann Lollipop Monster uvedený již na Karlovarském festivalu. Příběh dvou puberťaček, natolik odlišných, že se v té odlišnosti najdou něco společného, si získal diváky nejen v českém lázeňském městečku, ale i na plátnech německých kin. Vzbouřit se proti rodině, proti společnosti, proti konvencím a proti samým sobě – to je hlavní cíl Oony a Ari, které dovádějí svou touhu po vzpouře do krvavého (ale šťastného) konce. Vzbouřit se proti době se pokouší hrdinové dalšího snímku z této kategorie. Film Kdo, když ne my, který festival slavnostně zahájí, se dá vnímat jako pokračování (nebo spíše předhistorii) u nás úspěšného Baader Meinhof Komplex uvedeného v rámci čtvrtého ročníku festivalu. Režisér Andreas Veiel šel do hloubky a snažil se ukázat život bonvivánů a levicových radikálů ze 70. let z té soukromé stránky: odhalit jejích rodinné zázemí, způsob trávení volného času a vztahy mezi sebou. Proto je z filmu místo polodokumentární podívané povedená sonda do duší syna básníka a farářovy dcery, ze které se teprve vyvrbí teroristka RAF Gudrun Ensslinová.

V sekci Na prahu (Die Schwelle) zhlédneme převážně snímky o pohnutých lidských osudech, osobnostech balancujících mezi dvěma póly, ať už to je štěstí a tragédie nebo život a smrt. V německém hitu Můj nejlepší nepřítel zazáří v České republice známý a oblíbený Moris Bleibtreu, film Dýchat zase odnesl značnou dávku kladných ohlasů z letošních „Varů“ a z příběhu Pastýřova panenka vám bude běhat mráz po zádech. Snímek Písečný muž vyčnívá z řady dalších díky neobvyklému surrealistickému pojetí - v duchu pohádky vypráví příběh filatelisty Benna, který z ničeho nic začíná trousit písek z vlastního těla, a brzy hrozí, že se celý rozpadne. Zachránit ho může jenom jeho sousedka Sandra rušící po nocích svým hlasitým zpěvem.

Pro letošní ročník byla založena speciální kategorie obsahující povedené dokumentární snímky; v rámci Die Doku můžete zajít na film o ženě, jež se na vlastní náklady stará v malém vídeňském bytečku o přistěhovalce z různých koutů světa (Bock for President) nebo na biografický kousek o disidentovi a oslavovaném spisovateli z dob komunistického Německa, jenž byl několikrát obviněn (a stejně tak několikrat ta obvinění zamítl) ze špionáže a udávačství (Vlastizrádci). Sekce Zeď/Die Mauer mluví za sebe a spojuje snímky jak současné, tak i staršího data výroby do kategorie věnující se problematice rozdělené německé společnosti a nesmazatelných následků více než čtyřicetileté mezery ve vztazích NDR a SRN. Tak například reportáž belgického dokumentaristy Německo – konečná stanice východ natočená v roce 1964 na objednávku Ministerstva zahraničních věcí NDR představuje kombinaci rozhovorů i životních příběhů studentů a podnikatelů, které vykreslují situaci v Berlíně začátku 60. let. Opravdovou lahůdkou pro české publikum je na mnoha festivalech oceněný film Sluneční ulice o generaci 70. let obývající Sonnenallee, ulici ležící zčásti v západním a zčásti ve východním Berlíně. Úsměvná freska ze života několika lidí režiséra Hauβmanna byla uvedena v České republice poprvé v roce 2000 pod názvem Eastie Boys.

Pro festivalové nadšence je vždycky hlavní zajímavostí, kteří hosté do Prahy na projekce jednotlivých snímků zavítají. Tentokrát to bude mladá režisérka Ziska Riemann a ještě mladší představitelka protagonistky Oony Sarah Horváth. Nadějný herec s minulostí studenta technické chemie Andreas Kiendl se objeví (a také uvede) hned dva snímky z kategorie Rebelové, a to Bez otce a Neúmyslný únos Elfriede Ott. Překvapením bude i účast české doktorky Heleny Haškovcové, profesionálky v oboru transplantační a klinické imunologie, která okomentuje film Smrt podle plánu z odborného hlediska lékařské etiky.

Většina filmů nebude uvedena v české distribuci, a i ty festivalové snímky máte možnost stihnout často jen na jediném promítání, proto je dobré si udělat čas od 19. do 23. října, aby vám zážitek z německo-švýcarsko-rakouské kinematografie neutekl. Vstupenky jsou v prodeji na pokladnách příslušných kin za 90 korun. Na Pinu od Wima Wenderse (která sice v české distribuci uvedena již byla, a to před měsícem, ale už teď je v kinech spíše výjimečným hostem), jež se v Lucerně promítá ve 3D a představuje sebou vskutku nezapomenutelný zážitek oceněný filmovými kritiky z celé Evropy, se dostanete za 120 korun.

Více informací (a skvělou znělku ;) ) najdete na stránkách festivalu.

19.10.2011 | Jana Krivenkaja Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout