Články /
Divadelní recenze /
Maxim Gorki Theater propojuje v inscenaci Noc v Lisabonu minulost s přítomností i realitu s fikcí

Maxim Gorki Theater propojuje v inscenaci Noc v Lisabonu minulost s přítomností i realitu s fikcí

85%

Sdílej:Sdílet na FB Tweetnout S Ohodnoť

Josef Baumann se v Lisabonu potkává s cizincem, který se chce dostat do Ameriky, avšak nemá potřebná víza ani doklady. Josef mu nabídne, že mu dá své, pokud si vyslechne jeho příběh. Tak začíná kniha Ericha Marii Remarqua Noc v Lisabonu a také inscenace berlínského Maxim Gorki Theater, která původní příběh aktualizuje a podává v nejen vizuálně působivé formě.

Děj Noci v Lisabonu se odehrává před a v průběhu druhé světové války. V roce 1933 Josef Baumann prchá po pobytu v koncentračním táboře, kam ho dostal bratr jeho ženy Georg, z Německa do Francie. Během živoření v Paříži začíná stále intenzivněji pociťovat, že se blíží válka. A proto se rozhodne, že chce ještě vidět svou ženu Helenu, která zůstala v Německu.

Na falešné doklady se vrací do své rodné země až s paranoidním strachem, že ho někdo pozná. Helenu ke své velké radosti nachází živou a společně utíkají do Švýcarska. Ze Švýcarska do Francie. Není to ale jen začínající válka, která nahání husí kůži. Něco podivného se s Helenou děje. Ač sama takovou možnost odmítá, něco s jejím zdravotním stavem není v pořádku.

Režisér Hakan Savas Mican propojuje v inscenaci minulost se současností. Proto kromě hlavních hrdinů vidíme i záblesky současnosti, konkrétně potíže imigrantů žijících v západní Evropě. K tomuto tématu má blízko, má totiž turecké kořeny. Ač se sám narodil v Berlíně, je synem tureckých přistěhovalců a dětství prožíval s babičkou v Turecku. A i když se může zdát, že porovnává dva úplně odlišné příběhy, není tomu tak. Obě dějové linky vypráví o lidech, kterým brání politická situace ve štěstí, v lásce a ve svém důsledku i v životě.

Inscenace stojí a padá na dvou hlavních protagonistech. Role Heleny se chopila Anastasia Gubareva, Josefa a hned několik dalších vedlejších rolí brilantně ztvárňuje Dimitrij Schaad. I oni dva se narodili v jiné zemi a do Německa přišli jako imigranti. Zatímco Schaad se narodil v Kazachstánu, Gubareva v Moskvě. Oba herce doplňuje ještě exotická kapela.

Hakan Savas Mican před tím, než začal hru vůbec režírovat, projel celou trasu, která je popsaná v Remarquově knize. Své pocity zaznamenával do deníku a použil je pak při tvorbě. S sebou přizval také videoartistu Benjamina Kriega, který z cesty natočil působivé projekce, které doplňují atmosféru díla.

Noc v Lisabonu je neobyčejná inscenace, která vedle sebe staví nejen minulost s přítomností, ale rovněž fikci a realitu. To umocňuje celkové vyznění hry, která jako kdyby neměla jediná hluchá místa. A dokonale do sebe zapadá.