Nebetyčně nesympatický, obstarožní baron Ochs si touží vzít mladou bohatou dívku Sophii, čímž chce ještě více upevnit své dosavadní postavení. Plány mu však zhatí fakt, že jeho vyvolenou okouzlí teprve sedmnáctiletý Octavián, jenž jí přijel baronovým jménem předat ceremoniální stříbrnou růži. Propletenost vztahů je zdrojem celé řady vtipných situací, které v sobě ale mnohdy ukrývají nádech hořkosti.

Straussova opera je v podání Janáčkova divadla obohacena o řadu nevšedních prvků © web Národního divadla Brno

Růžový kavalír Janáčkova divadla, nastudovaný v původním německém znění, ukazuje, že i přes komicky laděnou hlavní dějovou linii v sobě opera ukrývá celou řadu hlubokých témat, ať už se jedná o těžkost rozchodu, strach ze stáří nebo přirozenou proměnu lidských charakterů.  Režisér Jiří Heřman dokázal grotesknost opery ukočírovat, komičnost nezaniká, je pouze upozaděna ve prospěch naléhavějších hlasů.

Populární opera o třech jednáních se může pyšnit výborným obsazením, role maršálky se zhostila Alžběta Poláčková, s mužskou rolí teprve sedmnáctiletého Octaviána se výtečně vypořádala Václava Krejčí Housková. Snad nejobdivuhodnější výkon předvedl Jan Šťáva alias baron Osch, jehož postava vystupuje ve všech dějstvích a pěvecky je nejen proto nesmírně náročná.

Kostýmy Zuzany Štefunkové Rusínové spolu se zajímavou scénou vytváří působivou atmosféru © web Národního divadla Brno

Brněnská podoba Růžového kavalíra je také zajímavá díky působivé scéně Tomáše Rusína. Dominující velká okna skvěle zapadají do hry se světlem, která umocňuje skrytě melancholickou náladu opery. Scéna je stejně jako rokokové kostýmy Zuzany Štefunkové Rusínové laděna do světlých tónů, které rozbíjí výrazný žlutý prvek. V případě opery nehrají tyto aspekty vedlejší roli, naopak, nápaditá scéna a hravé kostýmy vytváří ojedinělou atmosféru, dělají Straussovo klasické dílo zase o něco zajímavějším, přitažlivějším pro současného diváka.

Foto: archiv ND Brno

3.12.2019 | Aneta Trnová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout