Den před Štědrým dnem přijíždí za sociologem Albertem a režisérkou Bettinou tchýně Corrina, čímž graduje napětí již v tak nepříliš funkčním manželství. Atmosféra ještě zhoustne po příjezdu lékaře Rudolfa, který dům zaplní nejen svým umem hry na klavír, ale rovněž radikálními politickými názory. Zatímco Corrina je jeho slovům naprosto oddaná a Bettina jim postupem času začíná přicházet lehce na chuť, Albert, který se ve svých pracích zabývá holocaustem, se radši opíjí, aby nemusel řeči Rudolfa tolik vnímat. Na tomto člověku totiž není divné jen to, že dorazil z Paraguaye, tedy ze země, která se po válce stala útočištěm mnoha nacistických pohlavárů.

Zimní slunovrat pochází od německého dramatika a dramaturga Rolanda Schimmelpfenniga. Hru napsal na zakázku pro Královské činoherní divadlo ve Stockholmu, světová premiéra se uskutečnila 25. ledna 2015. Na ostravské Komorní scéně Aréna se ji chopili režiséři Adam Svozil a Kristýna Jankovcová, kteří se tak postarali o první české provedení této hry.

Schimmelpfennig v inscenaci vykresluje obraz současného středního proudu společnosti. Ten kombinuje s rytím do bolestivých částí německé historie. Zimní slunovrat návštěvníky zavede do jedné průměrné rodiny, která je sice na první pohled úspěšná, nicméně uvnitř jsou její členové v podstatě prázdní a unavení ze svého každodenního boje se strachem a stereotypem. Dochází k rozpadu hodnot, při němž je plíživá radikální ideologie nebezpečnější než kdy jindy.

Zimní slunovrat nabízí skromné herectví, založené především na jazyku, který hraje prim. Herci popisují, co zrovna dělají. Tyto popisy protínají monology a dialogy. Vše se zpočátku zdá tak nějak normální a obyčejné. Konverzační styl místy ztrácí na zajímavosti a publikum se začíná nudit. Některé části působí opravdu navíc a divák vyhlíží nějaký zvrat dlouho předtím, než skutečně přijde. O to větší sílu má pak stupňující se Rudolfův radikální jazyk, který do tíživého stereotypu vnáší zpestření, byť dost bizardní, které vítají nejen herci na pódiu, ale rovněž diváci.

Inscenace Zimní slunovrat nepatří mezi ty s jasným koncem a poselstvím. Naznačuje jen lehce a neurčitě. Přísnou realitu protíná ke konci snovými výjevy nečekaně, pomalá dynamika začíná nabírat na obrátkách a konečně se vynořují souvislosti. Stejně tak náhle ale Zimní slunovrat také končí a nechává především na divákově představivosti vyvození konkrétních závěrů.

Pražský divadelní festival německého jazyka uvedl inscenaci v rámci svého 24. ročníku, a to v pondělí 25. Listopadu v La Fabrice.

Foto: Roman Polášek

29.11.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout