Inscenace Štěstí a pád krále Otakara od rakouského spisovatele Franze Grillparzera byla poprvé uvedena v roce 1825. A jelikož v ní není český král Přemysl Otakar II. líčen příliš lichotivě, vzbudila velké emoce u českých vlastenců a buditelů. Přestože byla tato hra od té doby v Rakousku uvedena již mnohokrát, současné nastudování je vůbec první, které režíroval český režisér a v níž v hlavní roli vystupuje český herec. Vždyť i samotný text inscenace byl do češtiny přeložen teprve nedávno.

Přemysl Otakar II. je na vrcholu své moci. Připadají mu rozlehlá území, vládne tisícům poddaných a těší se z nové mladé ženy, která mu má přivést na svět nástupce. Se svou první manželkou se rozvedl, protože na něj byla už moc stará. Třešinkou na dortu má být volba císaře, v níž ale ke svému překvapení neuspěje. Otakar tak musí přihlížet tomu, jak se mu jeho rozsáhlá říše drolí pod rukama. I jeho nejvěrnější poddaní se od něj odklání a odchází sloužit novému císaři Rudolfovi I. Habsburskému.

Dušan David Pařízek pojal inscenaci jako zábavnou, byť místy velmi silnou a vážnou frašku o povaze moci a bezmoci. Soupeření dvou vládců působí velmi aktuálně. Stejně jako agresivní boj o co nejvyšší místo či náhlý pád z vrcholu.

Soubor vídeňského divadla doplnil v roli českého krále herec Karel Dobrý. Ten předvedl výbornou němčinu, i když inscenaci několikrát oživil scénami, v nichž hovořil k českému publiku česky. V těchto částech se nebál nadávek ani narážek na současnou situaci v České republice. Během celé hry předvádí neskutečně uvěřitelný výkon a jinak tomu není ani u ostatních herců, kteří působí velmi sehraně.

Jednoduchá, ale efektivně pojatá scéna, práce se světlem i živý kůň. To vše přispívá k atmosféře celé inscenace, která jakoby nenápadně a nerušivě přecházela z minulosti do budoucnosti. Hra s německým jazykem a jeho dialekty je příjemným oživením místy příliš dlouhých dialogů. Je sice pravda, že tvůrci českého krále rozhodně nešetří, nicméně stejně tak rýpavě přistupují i k dalším postavám. Ať už k vídeňskému starostovi nebo samotnému německému císaři.

Přestože je inscenace poměrně dynamická, obsahuje i několik hlušších částí, v nichž jakoby docházela hercům energie. I tak patří hra Štěstí a pád krále Otakara mezi kousky, které určitě stojí za zhlédnutí. Už jen svým pojetím, jak zpracovává historickou látku, je totiž neobyčejná. Vládce zemí totiž představuje bez jakýchkoliv posvátných filtrů – ne jako vznešené panovníky, ale jako běžné lidí, kteří řeší problémy ne tak vzdálené.

Inscenace byla uvedena v rámci 24. ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka. 

Foto: www.lupispuma.com

27.11.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout