Celý večer byl rozdělen na dvě části. Tedy, vlastně tři. S úderem půl osmé se totiž na scéně nezjevil Elvis, ale jako předkapela čeští Twisted Rod s pořádnou dávkou rock´n´rollu, která atmosféru v sále brzy rozhýbala. 

V podání Petrovy basy, Ondrových bicích a Filipovy elektrické kytary zazněly především skladby z jejich novějšího alba Boozin' and Boppin' jako například Booze Bop, Let Me Stay All Night a asi nejpovedenější Rock and Roll Guitar. Došlo i na úsměvné momenty v podobě opakovaného začátku jejich nového hitu Rainy Days, vydaného v letošním roce na vinylu. Po pár úvodních tónech špatné písně ho kapela okomentovala: “Tak to bylo ono..,” aby vzápětí odměněna smíchem z publika odehrála správnou skladbu a zakončila ji slovy “Tak přece nám to vyšlo!”

Předkapela Twisted Rod. Foto: Tomáš Vojáček

Po více než půlhodince hraní, v níž nechyběla sálavá energie, kytaristovo číslo na kolenou či další hit z vinylové desky My Pretty Baby, se Twisted Rod rozloučili a začalo velké přestavování aparatury na pódiu trvající několik minut, v nichž se diváci začali spontánně rozcházet a chvíli trvalo, než se hlediště zcela vyprodané Hybernie opět zaplnilo.

To už se ale za mohutného potlesku na přivítanou rozhrnula opona a do tmy zazářil sestřih Elvisova televizního vystoupení '68 Comeback Special, jímž se Presley v roce 1968 vrátil ke koncertování po sedmileté pauze. Vzápětí se na pódiu objevila kapela ve složení bicí, dvě elektrické kytary, trubky, saxofon a klávesy, dvě vokalistky a zanedlouho i samotný Lee Memphis King v roli Elvise, který do České republiky se svou show One Night Of Elvis zavítal vůbec poprvé.

Tribute show One Night Of Elvis v Praze. Foto: Tomáš Vojáček

V bílém kostýmu a s typicky energickými Elvisovými gesty předvedl 14 písní, mezi nimiž nechyběly hity jako Thats Alright (Mama), In the Ghetto, Let It Be Me, Kentucky Rain, If I Can Dream nebo Don't Be Cruel.

Došlo i na česká slova a sem tam hozené otázky do publika: “Věříte, že Elvis žije?”, “Víte kolik času jsem dnes strávil u kadeřníka? Hodiny a hodiny…” i vtípky typu “Kolik je tu fanoušků Elvise? Jeden, dva, tři...” Nutno dodat, že na tuto interaktivní složku koncertu čeští fanoušci očividně čekali a pro odpověď nechodili daleko. Celkovou atmosféru dokreslovaly i Elvisovy fotografie běžící na plátně v pozadí.

Tribute show One Night Of Elvis v Praze. Foto: Tomáš Vojáček

Po, tentokrát už vyhlášené, pauze se Hybernia přenesla do let 1969 - 1977, kdy Presley koncertoval v Las Vegas a jel turné po USA a Kanadě. Dočkali jsme se tak dalších 17 hitů jako je Always On My Mind, The Wonder of You, Glory Glory Hallelujah s příčnou flétnou nebo Can't Help Falling In Love, ale i zdárného pěveckého sekundování jednoho z diváků a výkonu kytaristy, který část skladby Johnny B. Goode odehrál s kytarou za hlavou.

Po prvních tónech skladby My Way neváhal King přerušit klávesistu se slovy: “To je moc rychle… slow, slow, slow… Jen tak krásně vynikne.” A také Kingovi celkově nejlépe seděly právě pomalejší skladby, v nichž naplno vynikla jeho barva hlasu. 

Tribute show One Night Of Elvis v Praze. Foto: Tomáš Vojáček

V celém koncertu zamrzely jen občasné příliš ostré vysoké tóny obou vokalistek a někdy až moc dominantní zvuk kapely, v němž se hlas Lee Memphis Kinga několikrát zbytečně ztrácel. Naštěstí šlo spíše o výjimky o čemž svědčil i nadšený aplaus a spontánní vykřikování diváků po každé skladbě. Po téměř třech hodinách koncertu tak následovaly závěrečné bouřlivé ovace ve stoje a konečné rozloučení bez přídavku.

Úvodní foto: Tomáš Vojáček

21.11.2019 | Andrea Morkusová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout