Malé továrně na mlhostroje se příliš nedaří. Obchody nejdou tak, jak by si vedoucí představovali, a zaměstnanci pomalu začínají podléhat tíživé situaci. Neztrácejí ale naději a snaží se vymyslet stále nové kousky z divadelní mlhy, kterými by mohli zaujmout potenciální zákazníky. Uchylují se proto k působivým experimentům, vytváří dechberoucí scenérie, které však trvají jen několik vteřin.

Inscenace Girl from the Fog Machine Factory zavádí diváky vlastně do zákulisí divadelního odvětví. Mlhostroje se totiž staly důležitou součástí mnoha divadelních inscenací, pomáhají v navození atmosféry, nikdy však nehrály hlavní roli jako v nové inscenaci Thoma Luze. Ten vytváří ve hře pomíjivé světy, které si mohou diváci užívat ale jen chvíli. Pak se rozplynou, jakoby chtěly připomenout, jak jsou přítomní vůči této pomíjivosti bezmocní.

Dá se zachytit něco, co se neustále mění? A máme se o to vůbec pokoušet? Hra kromě divadelního dýmu pracuje především s emocemi diváka. Ten je v jednu chvíli udiven scenérií, kterou na jevišti s největší pravděpodobností ještě nikdy neviděl, v tu druhou je dojat atmosférou nebo se směje hláškám a situacím. Hra totiž nesází jen na efekty, ale rovněž na příběh. Dialogů je v inscenaci poměrně málo, když už ale postavy promluví, stojí to za to.

Thom Luz pracuje ve hře nejen s pomíjivou mlhou, ale rovněž se světly a s živou hudbou. Ta je klíčovým prvkem celého představení. Herečka Mara Miribung předvádí svou podmanivou hru na violoncello, Mathias Weibel hraje na housle a klavír. Spolu s dalšími herci, kterými jsou Fhunyue Gao, Sigurður Arent Jónsson a Samuel Streiff, pak zpívají intenzivně i jemně, a to hned v několika světových jazycích.

Girl from the Fog Machine Factory zkrátka nabízí něco úplně jiného než klasické divadelní inscenace. Prim hrají emoce a atmosféra, příběh je především nosičem výjimečných hrátek s efekty, nicméně ani ten není hloupý. Je vtipný, snový i smutný zároveň.

Foto: Sandra Then

21.11.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout