Doktor Spánek od Stephena Kinga se ze stínu Osvícení vymaňuje těžce (recenze)

V KINECH: Doktor Spánek od Stephena Kinga / Doctor Sleep

Film navazuje na Osvícení režiséra Stanleyho Kubricka, které popisuje hrozivé události, jež se před 40 lety odehrály v hotelu Overlook. Nyní už dospělý Dan Torrance se s hrůznými vzpomínkami snaží vyrovnat. Vše se změní, když s ním naváže kontakt Abra, dívka, která je obdařená mimořádnými schopnostmi. Těm se říká osvícení nebo také záře.  

Abra vycítí, že má Dan stejné nadání jako ona, a obrátí se s ním s prosbou o pomoc. Stojí proti nim Rose a její následovníci, kteří právě z této záře čerpají energii a mají na svědomí životy mnoha nevinných dětí. Abra s Danem tedy musí spojit síly, aby Rose porazili a zachránili se.  

Režisér Mike Flanagan si vybral zdánlivě jednoduchou cestu, rozhodl se navázat na velmi úspěšný snímek, takže už měl takřka poloviční úspěch zaručený. Jenže tady vyvstává jeden z hlavních problému filmu, i když se dokonce opakují stejné citace i scény z Osvícení, kvalitou se mu Doktor Spánek těžko vyrovnává.  

Děj se rozbíhá pomalu, vracíme se do Dannyho dětství a vidíme, jak se to všechno stalo. To může sice pomoci divákům, kteří Osvícení neviděli, pro ostatní je to však zbytečné zdržení. Paradoxem je, že místo zrychlení děj postupem času zpomaluje a dvouapůlhodinová délka je v tomto případě špatně využitá.  

Kvalitu zvedají skvělé herecké výkony Ewana McGregora v roli Dana a Rebeccy Fergusonové, která představuje Rose. Další výraznou stránkou filmu je bravurní hudba, kde Flanagan ukazuje, jak skvěle se dá použít i tlukot srdce. Geniální je i kočka symbolizující předzvěst smrti nebo otevírání imaginárních šuplíků uvnitř lidské mysli.  

Minimálně jednu velmi nepříjemnou scénu Doktor Spánek obshauje, nechybí ani několik scén, které vás vylekají nebo u kterých máte pocit, jako byste telepaticky cestovali i s hlavními hrdiny. I myšlenkové souboje a hrátky s myslí mezi jednotlivými postavami se Flanaganovi povedly. Krokem vedle jsou svítící modré oči u Rose a členů jejího rodu, ty snímek spíše než k hororu přibližují k temné fantasy. 

Nejrozporuplnějším je však velkolepé finále. To je místy skvělé, velmi intenzivní, místy velmi špatné a nevyhne se mu ani řada zbytečných klišé nebo předvídatelných momentů. Celkově sice snímek napětí a tu správnou temnotu nepostrádá, ukazuje však, že navazovat na veleúspěšného předchůdce vždy nemusí zaručit stejný úspěch.