Ucho (1970) 

Film Karla Kachyni je psychologickým dramatem, které sleduje příběh náměstka Ludvíka a jeho ženy Anny, kteří jsou sice oblíbenci režimu, přesto však i pro ně platí heslo „Důvěřuj, ale prověřuj.” Manželé tak zjišťují, že jsou stále pod dohledem a odposlouchávány jsou i jejich nejintimnější konverzace. 

Tento film musel ležet komunistům v žaludku nejvíce, neboť navíc postupem času a s vývojem režimu nabýval aktuálnosti. Hlavní ženská role byla nabídnuta i Jiřině Jiráskové, která se však nakonec role vzdala, jelikož byla přesvědčena, že jej nikdo nezahraje lépe než Jiřina Bohdalová. Jejího manžela si ve filmu zahrál Radoslav Brzobohatý, který byl v té době jejím manželem i ve skutečnosti. 

Sovětská vláda film pouštěla pouze ve chráněných projekcích jako důkaz československé kontrarevoluce. Na Kubě je snímek zakázaný dodnes. Film je natočený dle knihy Jana Procházky, který byl důvěrným přítelem prezidenta Antonína Novotného. Po roce 1967 se s ním však názorově rozešel.  

Spalovač mrtvol (1968) 

Snímek, který se nebojíme nazvat klenotem české kinematografie byl natočený podle stejnojmenné předlohy Ladislava Fukse. Do hlavní role režisér Juraj Herz obsadil fenomenálního Rudolfa Hrušínského. Ten se jako zaměstnanec krematoria Kopfrkingl vlivem nacismu mění a je ochoten zlikvidovat vše nebezpečné ve svém okolí včetně své rodiny.  

I když se černobílý horor odehrává ve 30. letech a věnuje se nacistickému režimu, komunisté v něm viděli jistou podobnost s totalitním režimem. Film se natáčel ve skutečném krematoriu a na překrytí zápachu štáb používal ostřikovač s vůní lesa. Manželku Kopfrkingla hraje Vlasta Chramostová, která se pro režim stala nepohodlnou a další velkou roli si zahrála až v roce 1997, a to ve filmu Je třeba zabít Sekala. 

Žert (1968) 

Příběh Ludvíka Jahna, který pošle pohlednici své přítelkyni, v níž kritizuje režim padesátých let.  Jeho dívka je však oddaná straně, a tak jej udá. Jahna vyloučí ze strany i z fakulty a je poslán do trestního pracovního táboru Černý prapor, který je pověstný surovým zacházením.  

Film byl natočen podle stejnojmenné předlohy Milana Kundery a ukazuje, že nová křivda nesmaže křivdu starou. Jako komparz se ve filmu objevili vysokoškolští studenti, kteří měli provolávat slávu komunistickému režimu. To odmítali, ale režisér je nakonec přemluvil. Poslední natáčecí den v Praze byl naplánovaný na 21. srpna 1968, kvůli okupaci však musel být odložen. 

Všichni dobří rodáci (1968) 

Film režiséra Vojtěcha Jasného se do kin po natočení dostal alespoň na půl roku a vidělo jej okolo 900 tisíc diváků. Režie byla oceněna na MFF v Cannes v roce 1968. Vypráví příběh malebné vesnice, které se po únoru 1948 rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Popisuje dramatické lidské osudy, které se dostaly do konfliktu s mocí a krutostí.  

Příběh obce Kelč, ležící na pomezí Hané a Valašska je založený na skutečných událostech a režisér Jasný k němu sbíral materiály skoro 20 let. Do hlavní role obsadil Radoslava Brzobohatého a tuto roli řada lidí označuje jako jeho životní.   

Farářův konec (1968) 

Příběh kostelníka, který dostane příležitost vydávat se v zapadlé horské vesničce za kněze a svou roli plní ke spokojenosti všech občanů. Předlohou filmu byla stejnojmenná kniha skvělého českého spisovatele Josefa Škvoreckého, který Vlastimilu Brodskému a Janě Brejchové kdysi slíbil, že pro ně napíše komedii.     

Film stihli dotočit těsně před pádem vojsk Varšavské smlouvy, a to 20. srpna 1968. Inspirován byl skutečným příběhem, který se odehrál v horské vesnici v okolí města Náchod. Jedná se o první společný snímek Heleny Růžičkové a jejího syna Jiřího Růžičky mladšího.