Koncem září byly v kině Světozor prezentovány ukázky dokumentů, jejichž premiéra se plánuje na konec roku 2011 či na průběh roku 2012. Český dokument se honosí nejen všeobecnou kvalitou, a to i v mezinárodním kontextu, ale také relativně vysokou sledovaností. Samozřejmě je skvělé vědět, že v Čechách je stále více těch, které zajímá okolní dění přesahující (leckdy bulvární) obsah současných tištěných deníků. Právě pro ně přinášíme informace o tom, co se na poli dokumentu chystá.

Prezentace v kině Světozor byla různorodá. Nejen proto, že vybrané filmy se formálně i tematicky liší. Plánované projekty se nacházejí v různém stupni rozpracovanosti, z čehož se odvíjela i podoba ukázek. Někde tvůrci využili animaci, jinde civilně zachytili nějaký fenomén či použili film jako médium pro experiment.

Institut dokumentárního filmu spolu s Českým filmovým centrem představili celkem deset – dle vlastních slov – „výrazných českých dokumentů“. Neznamená to tedy, že by mělo jít o nejpropracovanější, nejzajímavější či nejzdařilejší filmy – alespoň tomu nenasvědčovaly ukázky, leckdy zavánějící studentským étosem. Jeden z takových filmů připomínala ukázka z dokumentu „Kytlice, Zimmer Frei“ Rozálie Kohoutové. Právě její role dokumentaristky nesedne tomu, koho spíše než jaksi neotesaný projev zajímá obsah: příběh odsunutých Němců a vůbec individuálních dějin českého pohraničí.

Poněkud přemrštěný (uvolněný či naopak přehrávaný?) projev některých protagonistů překvapí také ve filmu Petera Zacha „Česká vesnice“. Námět je v době, kdy se vzdouvá vlna českého nacionalismu, prudce aktuální: česko-německé soužití v dějinách každodennosti. Co si myslí studenti na české straně hranice o německých sousedech? Jde o jejich názor, či jej zdědili po rodičích? Z některých odpovědí zatrne; už proto je užitečné cestu tohoto filmu sledovat (přestože adjektivu „film“ ve své výtvarné podobě příliš neodpovídá).

Výtvarně-meditativním zpracováním naopak vyniká „Mrtvá trať“ Šimona Špidly. Sleduje současnou podobu železniční trati, kterou nechal v padesátých letech vystavět Stalin. Stavba pro stavbu, bez jakékoli strategické hodnoty, pouze aby se vůdce zbavil nepohodlných tisíců, kteří v nelidských podmínkách polární tajgy trpěli a umírali, zašla spolu s jeho smrtí. Tým filmařů se vydal prozkoumat, co z utopické stavby zbylo. Ze záběrů na zchátralé baráky, které pamatují hrůznou minulost, tuhne krev v žilách.

Ještě dva filmy v sobě nesou podobně drásavý, sužující pocit. Jedním je „Rok konopí“ Petra Slabého, který nastoluje diskusi ohledně léčivých účinků konopí. Jednak se zabývá mezerami v zákonech (taková česká specialita...), a pak jako argument předkládá případy lidí, kterým marihuana vrátila důstojný život. Právě tyto momenty rozjitří divákovy emoce. Druhý film, který pracuje se syrovou autenticitou výpovědi, je „Digital Prints of a Revolution“ režiséra Petra Hártla. Shromáždil amatérská videa dostupná na youtube a jiných virtuálních kanálech, aby zprostředkoval atmosféru a (leckdy surové) „příběhy“ aktérů arabského jara z letošního roku. Že to někoho nenapadlo dřív!

Poněkud experimentálně působí film „Baumaxa“ Vladimíra Michálka, který naprosto volně snímá život a práci svérázného hudebníka Xaviera Baumaxy. Divoký jako svět poezie, koncertů a pódií: Michálek nám předkládá film-nefilm, dokument-experiment, ukřičený i intimní portrét svobodomyslného umělce. Z uměleckého světa vzešel také film „31 konců/31 začátků“ umělecké skupiny Rafani. Z ukázky se dalo vyrozumět pouze tolik, že Rafani nám nic nedarují: jejich filmový traktát o alternativní kultuře rozhodně nepatří mezi snadno čitelná díla. Nicméně ani zde se z jejich konceptu nevytratil sarkasmus a nadsázka, jejich poznávací znamení.

Animací si vypomáhá film „Eugéniové“ Pavla Štingla. Na základě archivních materiálů z doby nacistické pavědy nastoluje otázky po tom, co je krásné, co je dobré a co z toho všeho může vzejít. Film je doprovozen komentářem Patrika Ouředníka, citovaný převážně z knihy Europeana. Dalším literárním dílem, knihou "Gottland" Mariusze Szczygiela, se inspiruje stejnojmenný dokument „Gottland“, který natočili studenti FAMU. Zda se bude zabývat také morálními dilematy, které vyplývají z (typicky českého) nezaujatého či nevyhraněného postoje, je otázka. A posledním filmem, který by měl zaujmout každého angažovaného diváka, jsou „Zelení aneb Příběhy ze stranického života“ Daniely Matějkové. Z pohledu svého působení ve Straně zelených ilustruje českou politickou scénu, se všemi pikanteriemi a intrikami. Užitečný vhled do života politických špiček.

Pro nedočkavé diváky, kterým se nechce čekat na uvedené novinky, ještě dobrá zpráva: Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava, který se rok od roku rozrůstá, začíná již 25. října! Sledujte stránky www.dokument-festival.cz - jubilejní, patnáctý ročník festivalu jistě přinese to nejzajímavější ze světa dokumentu.

9.10.2011 | te. Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout