Nejdůležitější místnost v divadle, kde se všechno posuzuje, řeší a hodnotí – to je dámská šatna. Tato činohra líčí osudy čtyř hereček oblastního divadla, které se téměř každý den setkávají v šatně při premiérách, nekonečných reprízách či derniérách. Každá z nich má nějaký obyčejný, ač dojímavý osud a chce divákovi předat i důležité poselství a umožnit mu řadu věcí pochopit. 

Situační komedie Arnošta Goldflama je svou délkou o něco kratší než ostatní činohry, což divadlu však prospívá a rozhodně by těchto komedií v repertoáru mělo být více. Čtyř ústředních ženských rolí se ujaly Ivana Lebedová, Kamila Srubková, Hana Vaňková a Tereza Bartošová. O humorné momenty, ironii a popichování mezi herečkami není nouze. Nakonec však drží pospolu, vzájemně se podporují a ukazují nám, jak je právě toto v divadle důležité.  

Režisér Roman Groszmann tuto činohru pozměnil a přizpůsobil ji herečkám i divadlu samotnému, čímž ji ještě více přiblížil publiku. Ať už se jednalo o zmínku Slezského fotbalového klubu nebo monolog Terezky Bartošové, že by svou dceru ráda pojmenovala po sobě. Přesto mohou být některé prvky divákovi vzdálené. V tomto ohledu by se činohra mohla posunout vpřed a divákovi se přiblížit ještě o kousek více.   

Obsazením těchto čtyř hereček divadlo ukazuje, jak bohatý herecký repertoár má. Každá je jiná, ať už vzhledem, projevem či celkovým vystupováním, ale navzájem se krásně doplňují a vytvářejí harmonický celek, který vás několikrát rozesměje.  

Kamila Srubková v roli Marie se už v prvním momentu na jeviště vyřítí jako neřízená střela a její humor a nadšení se nakažlivě přenáší mezi diváky. Hana Vaňková neboli Trudy je vyrovnanou a rozvážnou herečkou, která svým kolegyním ukazuje, s jakým stoickým klidem se dá vyřešit řada problémů. Dámská šatna takového člověka rozhodně potřebuje.  

Ivana Lebedová jako Líza vulgarismy nešetří a nebojí se věcí říkat „na plnou hubu”. Na všechny situace reaguje po svém – prudce a emotivně. Tereza Bartošová neboli Klára přesvědčivě ztvárňuje mladou herečku, která sní o nějaké krásné hlavní roli, a i když si sama sebou není úplně jistá, její herecké kolegyně jí dodávají odvahu.  

Dámy si neberou žádné servítky, jejich kritice neujdou režiséři, rekvizitářka či divadelní kritici. Samotná rekvizita dámské šatny ukazuje, jak tenký je předěl mezi ní a jevištěm a jak se herečky cítí, když se na této tenké hranici pohybují.  

Opavská inscenace přibližuje diváky k herečkám, umožňuje nahlédnout do jejich světa, který se od toho diváckého tak moc neliší. Také je pln napětí, očekávání, radosti či zklamání a řady nezapomenutelných chvil. „Jsem přece divadelní herečka, když vystoupím v Praze na Florenci, tam mě nepoznají. Tady v Opavě se potkáváte s lidmi a ti se na vás usmívají.” A my se usmíváme také, protože má tato činohra v sobě specifické kouzlo, které působí na každého.