Národní divadlo uvedlo Oběd u Wittgensteina. Nedělní polední nudu u stolu nečekejte

Národní divadlo uvedlo Oběd u Wittgensteina. Nedělní polední nudu u stolu nečekejte85%

Sourozenecká láska ve třech. Překvapení. Sebeironie. Drsný humor. To jsou hlavní přívlastky nové činohry v repertoáru Národního divadla, které se svou novinkou snaží povýšit oblibu světové moderní dramatiky i u českých diváků. Povede se to?

Dvě sestry, jeden bratr. Ony jsou herečky, on filosof. Anebo možná spíš blázen? Na to ať si každý divák odpoví sám. Co však ví jistě, je, že mezi sourozenci se prolíná esence velmi intenzivních emocí. Když sestry Ritter a Dene vítají svého bratra Vosse, který se zase po čase vrací domů z léčebny, chystají pro něj srdečné a komorní uvítací gesto. Je plné nadšení, ale také oprašování starých křivd, výčitek a stínů mrtvých předků. Zvtárněné sourozenecké vztahy jsou obohacené velmi silně i o výpravu toho, co se odehrává v mozku či srdci každého jednoho z nich. 

Hru Thomase Bernharda, kterou čeští diváci znají spíše pod názvem Ritter, Dene, Voss, uvádí Stavovské divadlo v režii Daniela Špinara a překladu Zuzany Augustové. Ti svěřili křehké a svébytné duše hlavních postav Zuzaně Stivínové, Lucii Juřičkové a Sašovi Rašilovovi. Této psychologické činohře se, na rozdíl od jiných Bernhardových dramat, česká divadla spíše vyhýbají. Uvedením činohry Oběd u Wittgensteina se tak Národní divadlo snaží poukázat na to, že i moderní světová dramatika si může mezi českými diváky najít své stoupence. V čem je natolik jiná? 

Klasiku opravdu nečekejte. Rodinné psychologické drama odhaluje v jednotlivých poměrně hodně výrazně monologických promluvách rozpolcené vnitřní životy postav. Ať už je trýzní specifický vztah k sourozencům, minulá bezpráví nebo to, co se teprve stane, dělí se o to s divákem velmi surově a intenzivně. A to vše za doprovodu robustních zvuků bicí soupravy, obsluhované čtvrtým a posledním elementem na jevišti (v roli bubeníka vystupuje Jan Hrovatitsch). Lze zkombinovat žloutkové věnečky, rozpravy nad výtvarným uměním, party balonky a sebeironické litanie? Ano, v této činohře ano.

Kousavá sourozenecká partie je střídavě ukrutně vtipná, depresivní i mrazivá. Diváky rozhodně nešetří mistrnými monologickými výkony herců, všichni příchozí v hledišti musí prožívat vnitřní životy postav každým coulem, cítit jejich skrytá tajemství, touhy i noční můry. "Na prvních zkouškách jsme vztahy mezi sourozenci přirovnávali k rovnostěnnému trojúhelníku, jenom pospolu jsou ty tři strany komplexní. Sice nemůžou být spolu, ale nemůžou být ani od sebe. V tom je jejich strašná past. Fascinuje mě při tom, že Bernhardův text se přede mnou rozvíjí – je až hrozivé, kolik je v něm možností. On nepoužívá interpunkci, jen výjimečně velká písmena, takže člověk ani neví, co je konec věty, co její začátek, kde má být otazník, kde tečka. A tahle svoboda, ta možnost dotvářet text sám, to je velká zodpovědnost," říká ke hře Zuzana Stivínová. 

Celkový dojem s psychologického dramatu utěsní jistě i skvělé výtvarné pojetí scény, které dává vykniknout hercům jako těm nejvíce akcentovaným článkům jeviště. Adaptaci na nedělení nudu u oběda tedy opravdu nečekejte. Myšlenky vás možná spíše zavedou k uvažování o bytí v dnešním světě, významu mluvení a mlčení nebo jiných životních pointách. 

Názor informuji.cz: 85%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Sourozenecká láska se prolíná celým dějem.Zážitkem jsou monology herců i celkové výtvarné pojetí scény.Psychologická hra také mnohokrát překvapí.
 

Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!