Tvůrčí tým z Teatru Powszechnego ve své inscenaci nepoužil jiné dialogy, něž části textu z Mein Kampf. Rozdělil je několika postavám, prostřednictvím nichž ožívají řádky, které mnozí pokládali za minulost. Inscenace s každou další scénou ale ukazuje, že analyzovaný jazyk Mein Kampfu není od toho současného, kteří používají populističtí a extrémističtí politici, příliš vzdálený. Ba naopak.

Mein Kampf rozhodně není jednoduchou inscenací. Text je náročný jak svou formou, tak samozřejmě obsahem. Tvůrci se navíc rozhodli, že se originálnímu dokumentu nebudou vysmívat a ironizovat jej. Berou ho smrtelně vážně, pronášejí ho, jako kdyby se jednalo o myšlenkové pochody samotných postav na jevišti. Nekompromisní úvod, kdy herci promlouvají k divákům místo ústy zadky, dává přitom jasně najevo, co si o této kontroverzní knize myslí.

Teatr Powszechny se nesnaží Mein Kampf ukázat jen z jeho nejtemnější stránky. Cílem tvůrců nebylo vybrat pouze skutečně extrémní části plné antisemitismu. Hra proto reflektuje i pasáže, které přinášejí myšlenky, za které by se v současnosti nemusel stydět ani seriózní politik. Hitlerovy úvahy o nespravedlnosti, s níž se potýkají chudí lidé, jsou místy pozoruhodné. Inscenace je však dává do kontrastu se skutečnými činy Adolfa Hitlera, které jsou od řádků plných pochopení na míle vzdálené. Nicméně divákovi, který knihu nečetl, tak přibližuje důvody, proč si Hitler získal takovouto oblibu. Jen krutým honem na Židy to totiž nebylo.

Polští divadelníci v inscenaci kombinují minimalistické scény s těmi, které jdou skutečně na dřeň a pohybují se na tenké hraně mezi působivou extravagancí a směšnou groteskou. Teatr Powszechny však umí na této hranici balancovat neskutečně dobře a zkušeně. Vyhrocené momenty dodávají spolu s improvizací během přestávek inscenaci úplně jiný rozměr, který znásobuje celkový vjem a zůstává v mysli ještě hodně dlouho.

Tísnivou atmosféru inscenace podtrhuje také jednoduchá scéna. Sněhově bílá, jako všechny ostatní rekvizity, do níž se v závěru spouští tmavý klín. Světelné i zvukové efekty jsou výborné, přispívají k celkovému dojmu tak, že z něj až mrazí. Každá odlišnost svítí z bílého sterilního prostředí jako halogenová lampa. Světlé stěny ale ukrývají mnohá překvapení, která se vyjevují s postupem děje.

Mein Kampf není jednoduchá inscenace a také to není hra, u které by se diváci pobavili a odpočinuli. Přináší však tak jedinečný divadelní zážitek, že se dá slovy jen těžce popsat. Nejhrůznější přitom zůstává, že Hitlerova rétorika si není se současným jazykem nenávisti vlastně vůbec cizí. Tak kolik slov nás ještě dělí od další celosvětové katastrofy?

Foto: Teatr Powszechny – Magda Hueckel

7.11.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout