Erik Truffaz je v Praze oblíbený a – dle svých slov – je v Praze rád. V pondělí 3. října proběhl v Paláci Akropolis jeho další koncert. Na něm kromě vynikajícího acid jazzového kvartetu vystoupila chraplavá písničkářka Anna Aaron. O emoce nebyla nouze.

Hudba Anny Aaron dýchá veškerou ponurou poetikou jejích šestadvaceti let. Chraplavý hlas, se kterým experimentuje, doplněn o místy vášnivou, místy křehkou hru na klavír, přímo elektrizuje emocemi. Její písně jsou trudné, ale krásné. Jako smutný film. Možná zde leží styčné body v hudbě civilní písničkářky a do všech stran hudby rozkročeného Erika Truffaze: oba perfektně ovládají hru na melancholickou notu. Rozdíl je pak v efektu: syrovost lidského hlasu rozpoutává naturalističtější rezonanci než čistý, extrahovaný zvuk trubky.

Erik Truffaz má kromě patentu na invenci i nevídaně šťastnou ruku při výběru spoluhráčů. Jeho klasický kvartet hrál v naprostém hudebním vyvážení a pokud zaznělo „sólo“, šlo spíše o chvilkovou dominanci jednoho nástroje. Prim přesto hrál sám mistr spolu s klávesistou Patrickem Mullerem. Statný pán s brýlemi obklopen svými dvěma nástroji zahrál varhany, hammondy, klavír, ukřičenou rockovou i funkově kvákající kytaru, exceloval ve vytváření ozvěn a ech a jeho úchvatné exhibice zněly nejčastěji. Marcello Giuliani rozehrál basu jako bůh: v symbióze s ostatními nástroji vytvářela melodie a tím i další hudební atmosféry. A Marc Erbetta za bicími měnil tvář z klasického jazzmana přes romantického snílka po drum and bassového guru.

Erik Truffaz s sebou měl i tentokrát barovou židličku, nicméně příliš na ní neposeděl. S hlavou pokorně sklopenou k zemi a s jistotou, s jakou člověk chodí, svou trubkou promlouval o vášni, bolesti, smutku i – nejistotě. Album In Between z roku 2010, které Erik Truffaz kvartet přijel představit, je vynikající. Nic však nepřekoná živý přednes. Truffaz hraje tak tak samozřejmě, že silná atmosféra vyvěrající z jeho hudby prostě překvapí. Skutečně: pozorný posluchač kroutí hlavou nad takovým paradoxem. Jakoby básník diktoval nákupní seznam ve verších, které se dotýkají podstaty života.

Podzimní koncert kvarteta Erika Truffaze byl skvělý. K vrcholům patřily skladby, v nichž byla na pódium přizvána právě Anna Aaron. Zvědavosti, jak budou dva rozdílné živly působit dohromady, vyrazilo dech naprosto přirozené spojení. Truffaz se malinko upozadil, aby jeho hudba společně s hlubokým vokálem vytvořila úplně novou esenci, která neztratila nic ze své soudržnosti. Truffaz propojuje naprosto odlišné žánry s jistotou, která se mu vyplácí: i v postmoderní době věčných parafrází dokáže přijít s něčím novým. Víc takových hudebních hrdinů!

6.10.2011 | te. Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout