Název Young American mi připomněl takřka stejnojmennou píseň od Davida Bowieho. Jde o náhodu?

Úplná náhoda to není. Bowieho písní Young Americans jsme se s kunsthistorikem a kurátorem Thomasem Beachdelem nechali inspirovat, když jsme vymýšleli název pro moji sólo výstavu v Českém centru New York, která právě celý projekt poprvé představila. Název byl také inspirován jak mladou americkou generací, tak mou touhou se začlenit do americké společnosti jako imigrant.

V čem se současná americká generace liší od české?

To je komplikovaná otázka. Neměla jsem zatím možnost strávit v Čechách dostatek času na to, abych to dokázala objektivně zhodnotit. A zároveň je velmi těžké škatulkovat mladou americkou generaci. Podle mě je právě nejvýstižnější charakteristikou mladé generace v NY, že překonává zažité stereotypy v oblastech genderu, identity a barvi pleti. Pro mě mladí lidé představují svobodu, touhu po změně a odvahu se na věci dívat jinak.

Z kolekce Young American. Foto © Marie Tomanová

Je právě multikulturalita to, čím lze nejlépe vystihnout současné USA?

Fotky jsou z hlavní části focené v NYC, což je taková zlatá bublina a výrazně se liší od zbytku Ameriky. Ale spousta lidí, které jsem v New Yorku fotila, právě pochází z různých konců USA a do metropole přijeli, aby mohli být tím, kým chtějí. Najít si svou identitu, nebát se vyjádřit odlišné názory, být sám sebou. V Pragovce je k vidění spousta nových fotek pořízených během letoška, které vznikly také v Berlíně a Tokiu.

Jak jste své portrétované nacházela?

Je to hodně intuitivní proces. V NYC spatříte zajímavé a inspirující lidi na každém rohu a pak zvláště na vernisážích, na akcích na Lower Manhattanu, v metru, v sekáčích anebo třeba během Fashion Weeku. Se spoustou lidí jsem se také seznámila přes Instagram.

Z kolekce Young American. Foto © Marie Tomanová

U snímků často používáte velké detaily. Proč?

Fotografie v sérii Young American byly cíleně vybírány s důrazem na portréty focené více zblízka, které s vámi komunikují skrze upřený pohled a mají určitou naléhavost v pohledu. Komunikujete skrze oči, které vás pozorují a vy se na ně díváte zpět. Jde o propojení mezi vámi a fotografovaným. A ultimátně jde vlastně o odraz a propojení mezi mnou a vámi. Je to kruh, který nás skrze ten pohled a oči všechny navzájem propojuje a představuje lidskost, kterou všichni sdílíme.

Vaše objekty se na fotografiích občas i svlékají. Byli svolní ke spolupráci?

Nikdy bych nikoho nenutila, obzvláště v tomto ohledu. To je pro mě absolutně nepřípustné. Vždy jde o spolupráci, která vyhovuje oběma stranám.

Z kolekce Young American. Foto © Marie Tomanová

Na čem aktuálně pracujete?

Výstava Young American bude k vidění na Pragovce až do 22. listopadu. Zároveň budu mít další výstavu v Kampusu Hybernská, která bude mít vernisáž 4. listopadu. Spolu se sochařkou Anetou Filipovou představíme figurativní práce týkající se genderu na výstavě k 220. výročí založené AVU s názvem FIGURAMA 19. Můj vystavený cyklus velkoformátových fotek z newyorského prostředí tu bude k vidění úplně poprvé.

V procesu je také focení na další knihu a přípravy na plánované výstavy na rok 2020, které mě na jaře zavedou zpátky do Prahy, pak do Osla, Berlína a také newyorské Chelsea.

Foto: archiv Marie Tomanové

2.11.2019 | Kristýna Čtvrtlíková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout