Premiéra nové části dokumentárního cyklu Český žurnál v produkci České televize vzbuzovala očekávání už od nadšené sobotní Ji.hlavské projekce starší části tohoto cyklu: Bratři Okamurovi - tím více, že oba dokumenty vytvořil bard českého dokumentárního filmu Filip Remunda. Bohužel diváci byli v případě #sandravugande velmi zklamáni. Jedná se o dokument točený na zakázku pro českou neziskovku, která pomáhá lidem na hranicích Ugandy a Rwandy. Remunda sebou do Ugandy vzal mladou influencerku Sandru Kisić, aby z ní udělal hlavní postavu příběhu:  "aby si divák mohl připadat stejně ztracený a zmatený jako ona a mohl společně s ní poznávat problémy, které musí řešit neziskovky v Ugandě." Bohužel, film je velmi povrchní a nemůže se rozhodnout, co přesně je jeho tématem: není to vysvětlení fungování neziskovek, není to kritika influencerů, i když vidíme, že poměrně inteligentní Sandra před kamerou svého telefonu divákům v kině pro smích a není to ani pořádná sonda do problémů Uganďanů.

Večer proběhlo slavnostní zakončení festivalu, odkud si autoři nejlepších dokumentů odnesli cenu, kterou speciálně pro Ji.hlavu čínský umělec a aktivista Aj Wej-Wej. Skrze cenu vytvořenou ze stavebnice Lego "zkoumal, zda neuctíváme tradice, které jsou již vyprázdněné. Ptá se svou ji.hlavskou cenou, zda tradiční filmové ceny již také nejsou jen pozlaceným prázdnem. Zda třeba lev, medvěd či leopard jsou ještě symbolem výjimečnosti a síly, nebo druhy téměř před vyhynutím. Zda není čas na razantní gesto," říká k podobě ceny ředitel festivalu Marek Hovorka.

Protože se sekce Česká radost otevřela i těm českým filmům, jejichž režisérem není český tvůrce, čítala letos sekce rekordních jedenadvacet dokumentů. Nejlepším z nich je podle poroty, ve které zasedl například loňský vítěz České radosti Karel Žalud nebo slovenská spisovatelka Monika Kompaníková, snímek Sólo francouzského režiséra Artemia Benkiho. „Oceňujeme lehkost, nenásilnost a soustředěnost, s jakou autor zobrazil silný lidský příběh trpícího člověka a dostal se do jeho maximální možné blízkosti bez rušivých formálních efektů a patosu." Autoři vítězného snímku obdrží finanční odměnu deset tisíc euro. Zvláštní uznání dostal dokument v produkci české televize Ztracený břeh a studenská porota vybrala snímek Králové Šumavy.

Soutěžní přehlídka Opus Bonum představila devět výrazných představitelů současného světového dokumentárního filmu. Jediný porotce Cristi Puiu vybral snímek Fonja režisérky Liny Zacher. Film vznikl v rámci čtyřměsíčního workshopu, v němž se deset mladistvých delikventů z převýchovného zařízení na Madagaskaru učilo pracovat s filmovou kamerou, stříhat a vyprávět vlastní příběhy.

„Jde o zásadní film, který musí vidět celý svět," říká porota sekce evropských filmů Mezi moři, o oceněném filmu rumunského režiséra Alexe Brendea Učit. "Učitel matematiky, který pracuje na okraji selhávajícího vzdělávacího systému, se stává transformačním mentorem skupiny mladých studentů. Díky jeho zanícené výuce totiž dostanou tu nejdůležitější životní lekci: člověk se do toho, co dělá, musí tragicky zamilovat'."

Diváckou cenu si odnesl český dokument Postiženi muzikou o kapele z Jedličkova ústavu The Tap Tap, která letos slaví své jednadvacáté narozeniny.

Na dvacátý třetí ročník Ji.hlavy přijelo 5 330 návštěvníků. Z 277 promítnutých filmů bylo 91 uvedeno ve světové, 17 v evropské a 47 v mezinárodní premiéře. Divácké pozornosti se těšil i program pro děti, divadelní a koncertní off program a VR zóna.

30.10.2019 | jakub.muller Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout