Krátké rozhovory s odpornými muži se ztrácejí ve vlastním chaosu

Krátké rozhovory s odpornými muži se ztrácejí ve vlastním chaosu50%

Divadlo Na zábradlí představilo svou první novinku letošní sezóny - Krátké rozhovory s odpornými muži. Představení inspirované stejnojmennou sbírkou povídek Davida Fostera Wallace ukazuje příběhy „odporných“ mužů a žen, kteří hledají svou vnitřní rovnováhu prostřednictvím skupinové terapie. Vyléčí své duševní neduhy, nebo je zavalí břemena jejich podvědomí?

Muži i ženy, akutně prožívající postmoderní existenciální krizi, hledají cestu ven ze své nejistoty, nezdravé fixace, osamocenosti a různých projevů úzkostí. A tak se pětice zoufalých osob setkává na terapeutickém výjezdu, kde se mentálně odhalují v psychologických cvičeních a konstelacích pod vedením zkušeného terapeuta. Terapeuta, který do skupinových sezení ochotně přibere i divácké osazenstvo.

Foto: KIVO, zdroj Divadlo Na zábradlí

Režijní duo Kristýna Jankovcová a Adam Svozil při tvorbě představení vycházelo z povídek významného amerického prozaika Davida Fostera Wallace. Stěžejním rozhodnutím bylo stanovení ústředního tématu, které by sjednocovalo jednotlivé vybrané příběhy - a tímto sdružujícím motivem se stala právě terapie. Jistě není náhodou, že terapeut v podání výborného Miloslava Königa svou podobou i svými skrytými vnitřními démony připomíná samotného Wallace.

Představení, ze kterého vaše vnitřní dítě bude brečet 

Právě König se snaží najít propojení se subjekty terapie i s diváky, které aktivně oslovuje - ani jedno ovšem nevychází podle představ. Diváci jsou uvrženi do chaotičnosti a roztěkanosti myšlenkových pochodů účastníků terapie, kteří místo hlubšího poznání sebe samých jen více štěpí svou "odpornou" mysl a upadají do většího zoufalství. Určité povrchnosti nahrává i to, že jednotlivé osoby až na jednu výjimku zůstávají bezejmenné až do surrealisticky laděného konce.

Foto: KIVO, zdroj Divadlo Na zábradlí

I tato "roztěkanost" a anonymnost je možná příznačná pro to, na co sám Wallace ve svých dílech a rozhovorech upozorňoval - na snadnou rozptýlenost a nemožnost člověka trávit čas sám se sebou, ve vlastním (často trýznivém) vnitřním tichu. Wallacovy povídky jsou typické svými experimenty ve vypravěčských postupech a strukturaci textu. Tomu zůstává věrná divadelní adaptace v Divadle Na zábradlí, a to v dobrém i ve zlém. 

Děkuji, jste skvělí! Někdo sice odešel… ale i to je komunikace!

Představení proto není vhodné pro ty, kteří nejsou seznámeni s osobou a dílem Wallace. Jeho otisk je v inscenaci věrohodný, autentický a dělá čest jeho dílu. Stejně tak i neuvěřitelné nasazení všech tvůrců. Na druhé straně - pro diváky neznalé, či s nepochopením nebo nezájmem vůči postmoderním experimentům, může být tato inscenace za hranou stravitelnosti. Na psychické dno si tak sáhnou nejen jednotlivé postavy, ale i přítomní diváci.

Foto: KIVO, zdroj Divadlo Na zábradlí

Názor informuji.cz: 50%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!