Příběh Tarzana není nutné příliš připomínat. Na motivy vyprávění o chlapci, kterého vychovávaly pralesní opice, vzniklo již nespočet adaptací filmových i divadelních. Světoznámý muzikál bere návštěvníky na cestu džunglí v doprovodu hudby a textů Phila Collinse, autorem libreta je David Henry Hwang.

Známé melodie Phila Collinse hraje v Hybernii živě třináctičlenný orchestr pod vedením Libora Kaprase a patří samozřejmě k největším lákadlům celé inscenace. Kdo by tvrdil, že nebyl zvědavý na české provedení světoznámého hitu You’ll Be In My Heart, lhal by. Přestože v Tarzanovi nedrhne čeština tak silně, jako v českých verzích jiných zahraničních muzikálových kousků, i tak místy tahá za uši. A z některých potenciálně hitových písní dělá pěkný průměr.

Pěvecké party až na výjimky nenechají herce plně vyniknout. Kdo má rád silná pěvecká čísla, při kterých běhá mráz po zádech, bude z Tarzana spíš zklamaný. A není to tím, že by se účinkující nesnažili. Z castingu totiž tvůrci vybrali zkušené muzikálové herce, jako jsou David Gránský, Peter Pecha, Michaela Gemrotová, Josef Vojtek, Marian Vojtko či Ivana Korolová. Je to spíš nedostatkem potenciálu, který jim muzikál dává. Pěvecká linka tady není dominantní. Hra se soustředí i na rozsáhlé činoherní části.

Na co může být muzikál Tarzan skutečně pyšný, je výprava. Pódium v Hybernii se skutečně proměnilo v tropickou džungli, a to díky vkusným kulisám, nikoliv pouze prostřednictvím videoprojekcí, jak to bývá ‚populární‘ na české muzikálové scéně. Scénograf Petr Hloušek odvedl výbornou práci a vytvořil sofistikovanou scénu, v níž se větve stromů proměňují v lávky a skály odhalují své ukryté jeskyně. Videoprojekce pomáhají celkovému vyznění jen jednoduše a vkusně.

Členitou scénu dokázala vhodně využít choreografka Ivana Hannichová. Inscenace je kromě tanečních čísel plná akrobatických prvků, kterou předvádí kromě muzikálových herců také osoby k tomu nejpovolanější – skuteční profesionální akrobaté z Cirque du Soleil, Losers a Cirk La Putyka. Během představení se nestane, že by se neměl divák na co dívat. Vždy se na scéně něco děje. Ať už na zemi nebo ve vzduchu.

Povedené jsou také kostýmy, kterých pro představení vzniklo na 250 kusů. Mezi nimi vynikají především převleky opic, které jsou velmi výrazné. Nesnaží se přitom napodobit skutečnou gorilí srst. Jsou pojaty spíše abstraktně, což funguje a nepůsobí to směšně. Samozřejmě nechybí ani typické tarzanovské kožené oblečky a nepřeberné množství převleků pro badatelku Jane.

Tarzan je muzikál, který nevsází primárně na pěvecká čísla. A je to dobře, protože by jinak za moc nestál. Důležitá je v něm celková atmosféra džungle, a to včetně výborných tanečních a akrobatických čísel, kterými se nemůže pochlubit žádný ze současných českých muzikálů. Nudit nebude děti ani jejich rodiče. Tarzan je totiž zajímavý, baví a vždy je na co se dívat.

11.10.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout