Theodore Decker, stejně jako stehlík na bidýlku, zůstává ve víc jak dvouhodinové stopáži upoutaný. Filmařsky snímek drží sympatické obsazení, ale křídla mu přistřihávají neukončené příběhy vzájemných vztahů, nedostatek emocí nebo za vlasy přitažený scénář v dramatických pasážích. Na filmový ekvivalent Pulitzerovy ceny, kterou knižní přeloha získala, Stehlík bohužel nemá ani vzdáleně. Přitom se v něm skrýval velký potenciál.

Malému Theovi (Ansel Elgort) při bombovém útoku v newyorském Metropolitním muzeu umění umírá matka. S jejím předčasným odchodem se vypořádává celý dosavadní život. Mísí se v něm pocit viny, zmatení a pochopitelně zármutek. Jeho těžkým dospíváním ho ale provází výjimečná věc. Vzácný obraz, který s matkou viděl těsně před hrůznou tragédií.

John Crowley se pustil do silného tématu. Předloha Donny Tartt i přes prestižní ocenění čtenáře spíše rozděluje. Režisér, který stojí například za skvělým Brooklynem, na plátna bohužel přenesl ty horší prvky dramatického románu. Příběh ale předkládá v zajímavé retrospektivě, kdy skáče od malého Thea k tomu dospělému. Hlavní hrdina v mladší verzi paradoxně vyznívá po většinu času uvěřitelněji. Pomáhá mu i zdatné sekundování Finna Wolfharda, který ztvárnil roli imigranta Borise. Jakmile se ale ke slovu dostane Ansel Elgort, jakoby se kouzlo Stehlíka rozplynulo ve změti dějových linek a vztahů. Přitom ne zcela Elgortovou vinou. 

Emoce totiž chybí téměř všem charakterům. Částečně i proto, že jim scénář neservíruje situace, ve kterých by mohly publikum vtáhnout do příběhu. Čestnou výjimkou je pouze Wolfhard a Nicole Kidman - ta ale dostává pramálo prostoru. Drama je uměle vytvářené a klíčové situace, které alespoň trochu gradují, postrádají tíhu a někdy i smysl. Vyznění jde na vrub i Peterovi Straughanovi, který exceloval v převyprávění Johna le Carrého, méně už u Sněhuláka Jo Nesbøho. Z pavouka jeho zadaptovaných vztahů přátelských i milostných se do cíle nedostane skoro nikdo.

Z mdlého obrazu, který se táhne po 149 minut, zůstávají rozporuplné pocity. Vizuálně působivý film táhne zajímavý, i když filmově ne zcela výrazný příběh. Adaptaci ale chybí jakási velkolepost, která provází ceněný knižní originál. Po slibném nádechu tak zůstává jen nenaplněné očekávání a touha, aby ptáček vylétl ještě trochu výš.

Kdy a kde dávají film: Stehlík

14.10.2019 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout