Má syn právo pomstít smrt otce? Jistě. Ale co když je onou vendetou další vražda? Euripidovo nadčasové drama v mnohém odráží náladu a agresi dnešní společnosti, ale v jádru zůstává příběhem velkých slov a činů, které přesahují honosné paláce a nedbají na příbuzenské vztahy. Oresta v Divadle Disk nastudovala skupina Činohra 16-20 z pražské DAMU a v devadesátiminutové inscenaci představila publiku dva velké talenty v rolích samotného Oresta a jeho sestry Elektry.

Paralela s dnešní společností je samozřejmě pouze okrajová. Tragédie sice končí jakýmsi teroristickým útokem ze zoufalství a vlastního pudu sebezáchovy, jinak ale Orestes dodržuje v Disku tradiční antické prvky včetně textu a scény. Moderněji vyznívají pouze kostýmy, které ale nejsou nijak výrazné a převratné. Klasika tedy zůstává klasikou a tvůrci s ní neexperimentují, což ve své podstatě není nic špatného.

Jediný, o to zásadnější vliv, to ale má na výkony většiny vedlejších rolí. Charaktery sevřené jistou náročností textu opakují stejná gesta, místy strojově nahrávají text hlavním představitelům a na scéně nevynikají. Příkladem za všechny je David Krchňavý v roli Menelaa. Za manažerským zjevem spartského krále se skrývá monotónní "upažování" a intonace bez výrazu. S trochou nadsázky tak v jednotlivých scénách působí jakou betonová zeď, o kterou si Orestes odráží míček zpět na svou pomyslnou raketu. Nepochopená zůstává také podoba Heleny, která se stylizuje úplně mimo obraz celého představení a působí tak přinejmenším bizarně. Pozitivem zůstává, že moc replik ve hře nemá.

Naprostým opakem je pak vysoký standard výkonů Michaela Goldschmida (Orestes) a Jessicy Bechyňové (Elektra). Bechyňová zaujme už úvodním monologem a sama na jevišti působí velmi jistě. Emocemi nešetří, což je v antickém díle klíčové, a výrazné herectví rozhodně nestaví pouze na četnosti svých výstupů. I z menších scén dokáže vytěžit maximum. Její herecký kolega předvádí poctivý fyzický výkon a v momentě, kdy má zapůsobit, příležitost využívá. Logicky jsou pak vrcholem představení jeho scény s Bechyňovou. Chemie mezi oběma postavami balancuje na hraně sourozeneckého vztahu, přesně dle tradičního antického vzoru a jejich konfrontace baví. Ze stereotypních výkonů ještě mírně vyniká Kryštof Dvořáček jako Pylades. 

Ve výsledku však nemůže být Orestes jen show o dvou umělcích. Ansábl herců, který někdy opravdu působí jako živá rekvizita, musí bojovat za své postavy a nestát jen opodál. V neposlední řadě hercům, včetně dvojice Goldschmid-Bechyňová, chybí ještě jeden stupínek k opravdové antické tragédii. Obecně je přehrávání v inscenacích nežádoucí, ale Orestes si o vášnivější partii místy přímo říkal. Divák by ho pak přijal lépe, než jen jako slušně odvedenou práci studentů DAMU a dvou mimořádných talentů.

Foto: Divadlo DISK

9.10.2019 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout