Nejnovější články » Hudební novinky
Pixies okouzlili Forum Karlín svými riffy a nejen punkovými skladbami. Jen poněkud monotónně
9.10.2019, Eva Ticháková
V úterý 8. října zaplnili pražské Forum Karlín fanoušci kapely Pixies. Hudebníci z Bostonu, kteří se v původní sestavě dali dohromady už v 80. letech, dokázali, že jejich alternativní hudba ani dnes nečerpá z vyschlého pramene. Zvukové nedostatky i lehkou monotónnost přemohla celková atmosféra koncertu, umocněná nadšeným publikem.
Z původně naplánované Lucerny se koncert amerických Pixies nakonec musel přesunout do Fora Karlín. A není divu – i tento podstatně kapacitnější sál v úterý 8. října téměř praskal ve švech. Fanoušci Pixies se sem sjeli proto, aby si po třech letech užili večer s touto vlivnou kapelou. A to se podařilo.
Setlist Pixies rozhodně nelze považovat za krátký. Na čtyřicet písní se do jednoho nenafouknutého koncertního bloku však vejde z prostého důvodu – jejich hudební díla jsou zkrátka hodně krátká. Skladby jsou často založené na úderném kytarovém riffu, kterých se ujímá původní kytarista Joey Santiago, vyžívající se taky v hrátkách se zvukovými zpětnými vazbami. Melodie zpívané specifickým hlasem frontmana Franka Blacka ale na obecenstvo fungovaly jako ještě větší katalyzátor nadšené odezvy.
Koncert uvedla velice zdařile britská předkapela Blood Red Shoes. Spíše než o komplikovanou hudbu u nich ale můžeme mluvit o efektním vystupování, pronikavých rytmech i úderných a dlouho opakovaných melodiích a celkovému dojmu, který zkrátka člověka zaujme. Kdyby už jen světelnými efekty nebo tím, že mají zpívajícího bubeníka. Pixies, kteří se nedočkavému publiku ukázali přesně v devět hodin, okouzlili zase jinak.
Frank Black není prototypem dobrého zpěváka. Zpívá vlastně spíš falešně, vedle zpívající basačky Paz Lenchantin to jde poznat ještě zřetelněji. Dohromady jim to ale hudebně klape a Blackův hlas má prostě jiné kouzlo. Celá kapela přecházela z písničky do písničky tak, že občas ani nešlo poznat, kdy která z nich končí. U některých oblíbených to ovšem bylo snadnější – vyčnívala tak třeba Where Is My Mind? nebo rock’n’rollovější Here Comes Your Man.
Pixies se ale nevraceli jen k ověřeným hitovkám. Naopak, zazněly i mnohé skladby ze zbrusu nové desky Beneath the Eyre. Ty ale evidentně i pochopitelně publikum ještě tolik nezná, a tak je místo nadšení poslouchalo spíš jen se zaujetím. Závěrečný punkový hit Debaser si nepřekvapivě užilo asi nejvíc.
Pravdou nicméně zůstává, že koncert byl poněkud monotónní. Ne že by se Pixies drželi jednoho žánru nebo nebyli inovativní. Jejich styl je však natolik osobitý a hudba relativně jednoduchá tak, že se vše jakoby opakuje. Koncert si nejspíš užili srdcoví příznivci kapely, pro někoho, kdo je tolik nezná, však šlo spíš o punk-rockové pásmo bez patrné gradace nebo kontrastů. Ani zvukově koncert nebyl příliš zdařilý – hlasité nástroje kosily zpěvové frekvence, kde se dalo. Plný sál Fora Karlín to ale neodradilo a tvořil dál živelnou a jednoznačně pozitivní atmosféru.
Foto: Marián Juskanin