Dramatizace románu Láska v době globálních klimatických změn vsadila na minimalistickou scénu, díky níž se plná pozornost zaměřuje především na trojici herců ve složení Petr Jeništa, Jan Bárta a Vojtěch Hrabák. Ti si během inscenace střídají role. Hlavního hrdinu Tomáše, který je pomyslným autorem tohoto netradičního životopisu, si v určité fázi zahraje každý z nich. Zbylí dva pak obstarávají vedlejší role, včetně těch ženských.

Tomáš je vědcem, který přijíždí na mezinárodní vědeckou konferenci do indického města Bangalore. Bojuje s kulturním šokem, prochází 'nepravým' chudinským slumem a fotografuje si dívku v džínách, s níž později i přes své předsudky naváže milostný poměr. Z Indie pak přenáší diváky do země naprosto kontrastní - do nejřidčeji zalidněného evropského státu Islandu, kde málem umrzne. S nepochopením bojuje všude. I ve své rodné zemi.

Ono by se podle názvu mohlo zdát, že bude inscenace jakousi agitkou vyzývající k ochraně životního prostředí. Tak tomu však stejně jako u knihy vůbec není. Hra reflektuje především život a společenskou atmosféru v různých kulturách pohledem někoho, kdo do ní přichází z venčí. Pocit vykořeněnosti, rasismus a xenofobie jsou témata, které od počátku inscenace vyplouvají na povrch a mrazí více než islandské ledovce.

Hlavní hrdina procestoval kus světa a přátelí se s lidmi, jimž nemohou jeho vlastní krajané přijít na jméno, aniž by se s příslušníky ras či národů, kterými tak opovrhují, kdy setkali. Sám však bojuje i s rasismem vlastním. Inscenace si hraje rovněž s celou řadou stereotypů, ať už se týkají žen a mužů, bělochů a černochů nebo třeba vědců a dělníků. Návštěvníkům je přitom servíruje s jakousi samozřejmostí, nenuceně. Někdy v humorných scénách, jindy v dramaticky vypjatých částech. 

Jak bylo již zmíněno, inscenace stojí a padá na trojici herců, kteří předvádí skutečně působivé herecké výkony. Úkol mají přitom nelehký. Na scéně jsou pořád, dokonce se na ní i převlékají. Přitom přecházejí z jedné role do druhé - z tolerantního vědce se stává zapřisáhlý rasista, který není schopen přistoupit na zkušenosti a názory ostatních a další.

Láska v době globálních klimatických změn vyvolává emoce nejen svým originálním pojetím, ale také hlubokými a naprosto vystihujícími dialogy. Divák v postavách jednoduše identifikuje sám sebe nebo někoho ze svých známých. Inscenace totiž stejně jako kniha naráží na problém, který se bude pravděpodobně stále stupňovat. Svět se sice stává globální vesnicí, avšak spousta lidí si stejně nejraději hraje na svém vlastním písečku.

Foto: MeetFactory

6.10.2019 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout