Jubilejní Lunchmeat se rozloučil skrze silná jména. Novinky představil Aid Kid a vyčerpávající party zase Octave One

Poslední festivalový večer zazářilo irské duo Lakker, které představilo své poslední album Época. Eomac a Arad, jak zní solo projekty Iana McDonnella a Dara Smithe, přitáhli návštěvníky do zvláštní kombinace industriálního techna, jejich zpěvů a irského folku. V Époce se vrací k více taneční hudbě, která ale neztrácí nic z hluboké škály techna. K tomu se na něm objevují také housle, kytara nebo i folklorní irský buben - bodhar potažený kozlí kůží. Jejich set byl hodně energický, plný zvratů a zároveň to nebyl nepříjemný mišmaš. Součástí show byla skvělá projekce, která běžela v pozadí. Motivy lávy, zlata a tvarů připomínajících zlatonku hypnotizovaly stejně jako jejich zvuk.

Dvěma Irům připravil pódium již velmi známý český producent a umělec Aid Kid AKA Ondra Mikula, který na Lunchmeatu představil většinu svých nových věcí, které nikde jinde nezazněly. Jeho taneční a zároveň experimentálnější set skvěle souzněl s projekcí na plátně, kterou pro Aid Kida připravil designér a kodér Pavel Karafiát, který pracuje s realtime 3D grafikou, jež tvořila i většinu intuitivní pestrobarevné projekce.

Skvělou show si pak skoro na konec večera připravily legendy detroitského techna, bratři Lenny a Lawrence Burden AKA Octave One, kteří v 90. letech rozpohybovali tamnější techno scénu. Jejich set byla jednoduše party. Dva afroameričani ve středním věku vydrželi víc než většina lidí pod pódiem a vtáhli na vyčerpávající taneční maraton, stejně jako na jejich Boiler roomech. 

Jubilejní Lunchmeat se rozloučil skrze zvláštní švédské duo Sebastiana Mullaerta a Ulfa Erikssona. Oba žijí v Malmo, avšak úplně jiné životy - jeden přímo ve městě, druhý v přírodě daleko od něj. Oba řeší v hudbě jiné věci a jsou si absolutním protikladem. Avšak dohromady dávají paradoxně kombinaci, která dokáže předvést konzistentní a možná právě díky kontrastům klid neumožňující set, který skvěle navázal na Octave One. Octave návštěvníky vrátili do devadesátkového Detroitu a dva Švédové zase zpět do současnosti, v níž se mezi sebou bije civilizace s přírodou.